Vůbec se nedivím dnešním mladým lidem, že se chovají nepřátelsky ke starým. Kdyby nic jiného, tak k tomu mají jediný důvod. Ten ale stojí za to. Současná propaganda globálních vládců je dennodenně přesvědčuje, že se ve stáří v žádném případě nebudou mít tak dobře, jak dnešní penzisté. Ti odcházeli do penze kolem šedesátého roku svého věku a mnoho z nich ještě dříve. Navíc v životě nezažívali takové stresy, jaké jim ordinuje současný pracovní trh. Suma sumárům, přicházeli do penze plni sil a elánu a vyloženě se na ni těšili. Věděli, že najednou získají minimálně deset hodin denně času navíc, který mohou mít jenom pro sebe. Když si k tomu, především ženy, připočtou čas získaný navíc odchodem dětí z domu, měli nyní až polovinu z celých čtyřiadvaceti hodin k dispozici pro své záliby. Což také využívali. Ještě nedávno odcházeli do penze lidé, kteří se mohli věnovat aktivitám, na které neměli celý život čas. Jelikož byli tělesně ještě výkonní a duševně v pohodě, dokázali si své koníčky vychutnávat mnohem intenzivněji, než kdysi o víkendech. Pokud pečovali o své zdraví, neměli ve věku přechodu do penze ještě prakticky žádné potíže ani v tomto směru. Takže je čekalo nejméně deset let plného života, který byl pro nejednoho nejkrásnější životní etapou. To současné mladé v žádném případě nečeká. Leda že by uskutečnily revoltu, ale k tomu jim chybí kolektivistické myšlení. Nedávno v Británii prováděli velkou anketu mezi důchodci a ti jednoznačně potvrdili, že jsou nejšťastnějšími penzisty v dějinách. Jejich předkové takové možnosti neměli a jejich potomci je také už mít nebudou.