Heslo Francouzské revoluce, jež byla jedním ze zdrojů demokratizace Evropy. Jelikož se jeden z významných činitelů ČSSD o něm minulý týden zmínil jako o své ideové orientaci, dovoluji si k němu připomenout. Heslo revoluce ve Francii původně znělo pouze liberté, égalité, ačkoliv prvotním zájmem revolucionářů bylo jenom se osvobodit od útlaku. Již oni ale věděli, že absolutizace svobody vede nutně k tyranii, takže své heslo ihned doplnili rovností. Nejsem si již tak jist, že stejně dobře věděli, že absolutizace rovnosti rovněž vede k tyranii, což dokázal podstatně pozdější vývoj. Jinými slovy dneska již víme, že svobodu od rovnosti nelze oddělovat a to je první důležitá teze pro současnou levici. Jestli svět souhlasí kupříkladu s neoddělitelností lidských práv, pak by levice měla prosazovat přesvědčení, že svoboda a rovnost jsou rovněž neoddělitelné. K slůvku fraternité pak jenom jedna poznámka. Bylo přidáno k heslu revoluce hned v prvních dnech, které byly provázeny nelidskostmi. Mělo zdůrazňovat, že za ideály svobody v rovnosti by se nemělo bojovat, ale prosazovat je natolik humánními prostředky, které sluší člověku, který je bratrem všem ostatním lidem. Chápání revolučního hesla v jednotlivostech je proto v mých očích zastaralé. Současná levice by měla šířit a také se chovat mnohem komplexněji. Měla by chápat, že svoboda nestejných jednotlivců nutně vytváří nerovnosti, které je ale společenství lidí povinno vyrovnávat metodami a institucemi maximálně bratrskými. Řeknu to velmi tvrdě. V takovém společenství je pak solidarita zastaralým slovem. A stejně tak zastaralé je i sociálnědemokratické pojetí sociálního státu, fungující jako pouhá záchranná síť, odvozená pouze od středověkého vnímání sociálního cítění, realizovaného tehdy formou obdarovávání žebráků.