Na počátku týdne jsem obdržel mail s novým druhem paniky.  Prý mám dávat bedlivý pozor na to, kam si sedám, protože se rozmohlo nastražování podivného ohrožení. Na místech, kde je špatně vidět, jsou odkládány injekční jehly tak, aby se sedající bodl. Prý jsou údajně infikovány virem HIV. Nějak se mně to nezdá, protože pacienti s HIV jsou registrováni a v bance dat jsou i jejich kompletní DNA, takže by takový zločinec byl příliš lehce odhalitelný. Jde podle mne o záměrné šíření paniky, abychom si nepřipustili, že v současném, individualistickém světě kapitalismu, existuje mnohem nebezpečnější ohrožení. Je jím závisláctví. Nejde o závislost na drogách, alkoholu, kouření, ba ani hráčská. Je jí závislost na hromadění bohatství. Její nebezpečnost je závažnější proto, že se v žádném případě nepovažuje za chorobu, ale naopak za ctnost, dokonce snad tu nejvyšší. Při tom je pro lidstvo skutečně nejnebezpečnější. V prvé řadě tím, že hromadění majetku v rukou maličké menšiny způsobuje, že na druhé straně existuje obrovské množství lidí, kteří díky tomu naopak žádný majetek nemají a ani mít nemohou. Ale hlavně proto, že kumulace majetku se skoro ve všech případech spojuje s další nemocí, chorobnou touhou po moci. Dokud se neprosadí morální zásada, že honba za bohatstvím je špatnost, ba nebezpečné zlo, dokonce při současné vyspělosti válečných technologií největší riziko pro bezpečnost celého lidstva, existuje trvalé nebezpečí lidské sebezáhuby. Proto jsem již dávno prosazoval, aby akumulace kapitálu byla mezinárodním právem označena za genocidu. Koncentrace bohatství v rukou několika milionů je totiž bezprostřední příčinou nedostatku, hladu, ale i šíření těch nejnebezpečnějších nemocí miliard obyvatel planety. Riziko sebelikvidace lidstva je pak tou třešničkou na dortu, která by měla provokovat k neodkladným činům.