Finanční krize, která podle statistických čísel bank v USA už skončila, nebyla tím, za co ji, globálními financiéry vydržovaná média, vydávala. Byla ve skutečnosti prvním, otevřeným testem, prvou dějinnou zkouškou, zda demokratické vlády světa se podvolí nátlaku globálního bankovního světa, či ne. Test pro globální investory dopadl skvěle. Politický svět se podřídil nadvládě finanční oligarchie a vynaložil, údajně na záchranu bank, do té doby nepředstavitelně vysoké finanční prostředky. Dokonce vyšší, než činí výdaje na zbrojení. Jako vždycky ale, každý záměr přináší i vedlejší účinky. A někdy se stává, že jejich efekt přehluší, nebo dokonce zásadně změní původně sledovaný záměr. Pro finanční supervládce světa se tak stala mnohem důležitější následná reakce třídy profesionálních politiků, kteří v panice a podle neoliberálních receptů, začínají šetřit a škrtat rozpočtové výdaje. Politici tak nechtě zasazují ránu budoucím ziskům bank, který je založen především na neustálém zadlužení. Bude zajímavé sledovat spor dvou vlivových skupin globálních vládců. Jedné, snažící se vymanit z nadvlády bank a druhé, toužící přes finance totalitně ovládat celý veřejný prostor globalizujícího se světa, včetně samotné politiky.