Nejeden sociolog, politolog, či publicista již tvrdil, že v posledním desetiletí se stále více ve světě, ale i u nás, projevuje obrovský vliv médií, takže se začíná hovořit o moci či až o vládě médií. Pozici médií nejen ve veřejném prostoru, ale i v samotné politice považují za natolik významnou, že začínají hovořit, ale především varovat před mediokracií. Jde ovšem pouze o povrchní pohled, bez hlubšího hodnocení. Média nikdy nevládla, nevládnou a vládnout nebudou. Média nebudou sídlem moci, mohou ji pouze zprostředkovávat. Mohou jenom sloužit jako nástroj vlády určitých vrstev a nepochybně nejvíc mohou dopomoci k vládě samotným vlastníkům médií. Především celoplošná média v rukách soukromých osob, jsou nejúčinnější pomůckou v soutěži politických subjektů. Pokud se pak vlastníci médií rozhodnou vstoupit přímo do nejvyšší politiky, pak vždy už jde o nadvládu a nepochybně v kritických chvílích bude tato zneužita k přímé diktatuře. Pokud je dneska Itálie ovládána mediálním magnátem, pak je již před branami nové, fašistické diktatury. Ta už jenom čeká na spouštěcí mechanismus politického puče. Takže současné užívání pojmu berlusconizace ještě nemusí být konečnou charakteristikou tohoto jevu. Medikracie neexistuje a existovat ani nemůže. Pokud o ní někdo hovoří, vypouští tím pouze mlhu, která má zakrýt skutečné držitele moci.