Antropologové i další odborníci již celé věky hledají typické znaky, kterými se člověk odlišuje od ostatních tvorů. Jinými sovy hledají jakési rozměry lidství. Před dvěma sty lety jím byla práce, před tím dokonce spřízněnost s Bohem, jindy zase smích či pohřbívaní mrtvých. Do dnešních dnů se za jeden z nesporných rozměrů lidskosti stále častěji považuje solidarita. Slovo ovšem tak obsáhlé, že nakonec vůbec nic neříká, protože si pod ním každý představuje to, co mu vyhovuje. Nejčastěji se pod ním skrývá pomoc nemohoucím, almužna bědným, podpora chudým, ochrana slabých či zastávání se týraných. Všechno bohužel jevy nekvantifikovatelné, neboť co je pro jednoho už chudobou, pro jiného ještě nemusí být ani bědností. Protože není norem pro vnímání jakékoliv zmíněné nedostatečnosti, není ani pravidel pro poskytování pomoci, takže veškerá ta solidarita je jen a jenom ponechána na emocích poskytovatelů. A podle toho to také vypadá. V posledních dvou stoletích se sociálně vyspělejší státy snažily vypracovat normy solidarity, až postupem času vytvořily stav, který získal všeobecný název sociální stát. Což není nic jiného, než jenom na právní řád povýšené sociální cítění, čili poskytnutí jakési pomoci každému člověku, který se dostal do neřešitelných potíží. Jenže lidství nespočívá v tom, že se všichni rvou o co největší bohatství a ti, kdo v tomto boji úplně prohrají, obdrží od ostatních možnost přežití, když už byli o všechno ostatní olradeni. Lidstvo je společenstvím, ne bandou rváčských individualit, i kdyby se rvali podle sebelepších pravidel. A vyspělost každého společenství se měří vyspělostí nejslabších. Takže dokud budou na světě stamiliony, které nemají zdravou pitnou vodu, miliardy, které mají hlad, miliardy, které umírají na nemoci lehce vyléčitelné, dotud nikdo nemá právo na solidaritu, ale povinnost vzdát se všeho nadbytečného. Dokud bude na jedné straně několik miliard lidí bez bohatství a na druhé několik milionů, kteří vlastní veškeré bohatství světa, dotud bude solidarita sprostým slovem, protože představuje pouze jakýsi odpad ze stolů přežranců a nic víc.