V každém politickém spektru je místo pro radikální levici. Radikální ve smyslu návratu ke kořenům, tedy k odporu vůči kapitalismu, dneska přesněji proti spekulativnímu kapitálu, zastupitelské demokracii a globální nadvládě investorů. Po listopadovém převratu tuto roli celkem spolehlivě plnila KSČM. Ovšem s postupem doby a hlavně za předsednictví Filipa, začala být přítěží celého politického systému naší země. Nedivím se, že její nejschopnější lidé se raději uchýlili do Evropského parlamentu. Doslova katastrofální roli sehrála KSČM před těmito volbami. Připojila se k honbě na ČSSD, personifikované v Paroubkovi. Nebyla schopna podpořit program ČSSD a začala se prezentovat dokonce jako jediná levicová strana, čímž levicovou politiku ještě více mládeži vzdálila. KSČM je po celou svou existenci zbytečná jako kůl v plotě, protože má nulový koaliční potenciál a v poměrně závažných volbách, kdy se rozhodovalo o dalším osudu většinové společnosti, se přidala fakticky k politikům, kteří lidem, jediným to zdrojem moci, ve skutečnosti pohrdají. Tím se změnila ze strany zbytečné na škodlivou.