Před několika dny byl pohřben a pro média tak fakticky zapomenut, doktor ještě dvojího práva, Otakar Motejl. V týdnu smutku na něj byla pěna chvála ze všech kanálů vládních i opozičních. Na pohřbu dokonce slzeli dva prezidenti, jeden se navíc pochlubil, že byl jeho přítelem. Druhý sice jeho poslední životní funkci vůbec neuznával, ale prohlásil, že si Motejlovy celoživotní pouti váží. Takže trochu k té celoživotní pouti. Že podle jeho vlastního odhadu na ní vykouřil skoro čtvrt milionu cigaret, to snad zaujalo jenom bulvár, ale paradoxně asi utkví v paměti obyčejných občanů nejvíc. Motejl nastoupil na univerzitní studia práv v roce 1952. Nejen pamětníkům se nutně vybaví, že to už bylo období, kdy KSČ pevně třímala moc ve svých pažích. V praxi si to pamatujeme jako plošné čistky v učitelských sborech všech vysokých i většiny ostatních škol, především ale na právech. Práva, jako základ legality každé moci, si komunisté obzvlášť pečlivě hlídali. Odpovědně mohu tvrdit, že bylo vyloučeno, aby se tehdy na právnická studia dostal člověk, který neměl, jak jsme tehdy ironicky říkali, půdrol a klapoklidez, čti původ dělnicko-rolnický a kladný poměr k lidově demokratickému zřízení. Motejl tedy musel být nejen přísně prověřený, ale dokonce perspektivní komunistický kádr. A pokud jím už nebyl, ale byl jenom devatenáctiletým svazákem, pak se jím na škole určitě stal. Jak totiž tvrdili tvůrci nekrologů, ihned po studiích coby advokát hájil v politických procesech nepřátele socialismu, dokonce i velmi známé. Nepochybně byl stranou vybrán coby advocatus diaboli, čili člověk, který hovořil ve prospěch protisocialistických sil. Což si mohli dovolit opravdu jen u člověka mnohokrát prověřeného a nejspolehlivějšího ze svých lidí. Že byl schopný a při tom i spolehlivým komunistickým kádrem, dokazuje i fakt, že byl v roce 1968 jmenován soudcem Nejvyššího soudu. Dosáhnout v Kristových letech na nejvyšší příčku soudcovské kariéry nebylo ani za Dubčeka dovoleno nějakému kolísavci, nadtož zjevnému antikomunistovi, jakého z něj vypreparovala současná média. I když byl z NS po nástupu Husáka vyhozen, byl advokátem i nadále a i za nejtužší normalizace obhajoval nepřátele režimu až do úplného konce a nikdy nebyl sám soudně stíhán, což je další rarita. Možné námitky současných antikomunistů, zmařil ještě dříve, než mohly vůbec vzniknout tím, když prohlásil, že se celý život trápil otázkou, zda svou činností vlastně nepodporoval komunisty, protože tak poskytoval legitimitu jejich právnímu řádu. No. Osobně jsem ho sice znal, ale nikdy jsem s ním nějak dlouho nehovořil a neslužebně už vůbec ne. Každý režim potřebuje ikony. V právní branži je mohl ten nynější hledat jen velice těžce. Bral tedy, co se samo nabízelo. A Motejl přestoupil na druhou stranu barikády hned v prvních hodinách převratu, ani ne dnech. A hlavně, zásadním způsobem pomohl ke zvolení Havla prezidentem, čímž si nový režim zavázal. Svou odbornou erudicí tehdy navrhl hned v prvních dnech tak širokou amnestii, která by Havlovi zajistila čistý trestní rejstřík, aby náhodou některá domácí, ale především světová média nemohla objevit senzaci, že Československým prezidentem je zločinec.