Už prvního června si zahrál expremiér Špidla na prognostika a sdělil veřejnosti své představy o budoucím programu nové vlády. Jako exponent přes sociální politiku vydedukoval z prozatímních programů vítězných stran celý soubor opatření, kterými novopečení mocnáři budou oblažovat svůj lid. Celkem s jeho výčtem souhlasím, méně již s principálními schématy. Dneska se ale jimi nehodlám zabývat, protože na to bude dost času po různých těch expertizních výstupech. Jestli jsem před dvěma dny ale konstatoval, že bude dovršen převrat, pak především v politické oblasti. Tam očekávám tři hlavní kroky. Eliminaci KSČM a to nejen jejího vlivu, ale dokonce i existence. Koalice se dokonce s tím ani nebude muset špinit. Nechá to na občanských iniciativách, zaplacených jak z domácích, tak zahraničních zdrojů, které při dobře zvládnuté public realtion mohou na státu vynutit i zákaz činnosti KSČM. Druhým hlavním politickým cílem nové koalice bude stabilizace politického systému, čti zabetonování se v dosažených pozicích. Především se změní některé články Ústavy a hned na to volební zákon. Všechno tak, aby se už ve volbách nemohly prosadit ani nové, ani malé strany. Zásadně se pak zamezí jakémukoliv podílu občanů na rozhodování politiků. O referendech si budou moci občané nechat jenom zdát. A občanským iniciativám bude znemožněna jakákoliv participace na rozhodování mocných. Třetí oblastí pak bude tichá, ale o to intenzivnější přeměna vládnoucích stran z politických subjektů na obchodní společnosti, jakou již dneska fakticky je strana VV. Tím bude teprve završena absolutní privatizace veřejného prostoru, protože státu bude prakticky vládnout soukromá vláda. Dojde tak k historicky třetí fázi vývoje politických stran. Tou první byly již v 19tém století vznikající masové strany s milionovými členskými základnami. Vývojově druhou fázi představovaly strany voličského typu, což byly a pořád dosud jsou, malé skupinky funkcionářů v obcích s následně vybudovanou strukturou sekretariátů od okrsků, přes kraje po centrum. V budoucnu pak půjde už jen o ad hoc sestavované manažerské týmy, které si zaplatí ti, kdo budou mít zájem něco ve veřejném prostoru si prosadit. Týmy zorganizují výběr poslaneckých kandidátů, zaručujících naplnění zájmů plátců, jejich  následnou popularizaci a konečně zvolení. Takto vyprodukovaní poslanci pak nominují vládu profesních odborníků, kteří budou přímými zaměstnanci vítězných firem. Vyzkoušené už to v ČR je. Fischerova vláda byla docela slušným pokusem. Zatímco za několik týdnů tedy diváci politického spektáklu uslyší různé ty programy, o které média rozpoutají virtuální bitku, příslušníci panské třídy, jediného to skutečného vítěze posledních voleb, neveřejně pověří ty, jimž již několik let dobře platili, aby dokončili převrat, čti zprivatizovali konečně v jejich zájmu ten prokletý, demokratický stát.