Kombinace fyzické hromotlučnosti, výchovy bez autority a komunistického vzdělání, vtiskly třetímu muži polistopadové politiky ČR takové rysy, že se v ní rozhodl hrát roli individualistického intelektuála. V revoluční euforii, která vynáší na hladinu veřejného prostoru všemožné usazeniny, se angažoval v ekonomické oblasti. Tam se musel zákonitě střetnout s Klausem. Jelikož byl ale nesrovnatelně lenivější, tak samozřejmě prohrál, leč nebyl zapomenut ani Klausiány, ani Havliány. Druzí se po rozdělení Občanského Fóra seskupili v Občanském hnutí, kam směřoval i Zeman. OH ale bylo příliš malé pro tolik ambiciózních lidí. Proto dva jeho čelní představitelé nasměrovali nedisciplinovaného Zemana do ČSSD. Což byla dobrá značka a navíc v jejím čele stál již přestárlý muž. Já osobně jsem od té chvíle Zemana vnímal jako pátou kolonu pravicových intelektuálů v tradičně dělnické straně. Jiný příslušník OF, tehdy již čelný funkcionář ČSSD, jej doslova koupil na funkci předsedy sociálních demokratů v Praze. Mladičký Gross mu pak zajistil těsné, leč rozhodující vítězství ve volbách předsedy ČSSD v roce 1993. Bylo velice udivující, s jakým nasazením Zeman od té chvíle pracoval. Až do voleb v roce 1996 určitě vykonal víc práce, než za celý svůj předešlý život. Taková námaha mně byla od první chvíle podezřelá, nebyla adekvátní kariéristické touze. Osobním nasazením pouze umrtvil všechny ostatní čelné funkcionáře ČSSD. A chtěl za to odměnu. Dostal ji samozřejmě. Díky volebním úspěchům, ale především dobrým vztahům s přáteli z opačného politického břehu, stal se  předsedou sněmovny a další volební období předsedou vlády. Po celou tu dobu neudělal prakticky nic proto, aby z ČSSD vytvořil líheň schopných funkcionářů. Osobně v tom vidím pokračování úlohy, kterou měl v ČSSD od samého počátku odehrát. On sám si potřeboval jejím prostřednictvím naplnit všechny své ambice a strany při tom zanechat tak slabou, aby nebyla soupeřem jeho skutečným ideovým souputníkům. Špidlu si vybral za nástupce proto, aby bylo co nejzřetelněji vidět, jaký je mezi nimi nebetyčný rozdíl. Grosse vedle sebe vystavoval, protože se mu musel odvděčit. Záměrně však jeho mladickou touhu po úspěchu nekorigoval, aby stranu po svém odchodu ještě více poškodil. Velice dobře věděl, že v ČSSD už dosáhl svého limitu a tak včas odešel. Tady však udělal chybu. Neodvážil se na sebe prozradit, že chce být prezidentem. Špidla se chtěl konečně vymanit ze Zemanova vlivu a tak jej na postkrálovský stolec neprotlačil. Do té doby byla ČSSD pro Zemana výtahem k moci, kterou pod svým vedením nenechá ale vyrůst a po zneužití ji zanechá nezvratnému osudu v prostředí nenávistných predátorů. Nyní se však stala navíc jeho soukromým, úhlavním nepřítelem. Ve vhodnou chvíli, po poradě se svými starými a skutečnými přáteli, založil truc stranu vůči ČSSD. Výsledek je znám. Zeman splnil zadání. A může jít. Jak sám hned po volbách řekl: Vrátím se do své nory. K tomu jenom dodávám, ne však jako starý jezevec, ale jako smrdutý tchoř.