Musel, když už udělal tu osudnou chybu, že po melčákovském vetu Ústavního Soudu, se svou příslovečnou zatvrzelostí překvapivě, už netrval na dřívějších volbách. Nic jiného mu nezbývalo, když byl zleva omezen idiotským usnesením ČSSD z Bohumína, zprava pak třídní nenávistí všech antisocialistů, mnohonásobně před voličským lidem zesilovanou veškerými lokajskými médii. A v konečné fázi pak vypointovanou osobní animozitou tchoře z Vysočiny. Jako realistický politik si již na počátku kampaně lehce spočítal, že k zastavení pravicových orgií v naší zemi musí ČSSD ve volbách získat víc jak 40% hlasů. A k tomu by se ještě do sněmovny museli provléct jak tradičně ministerských postů chtiví Lidovci, tak Bursíkem rozvrácená Strana zelených, což u těch druhých by se rovnalo víc jak zázraku. Splnění tolika podmínek bylo naprosto nepravděpodobné a jak je vidět, Paroubek byl na porážku dobře připraven. Reagoval totiž bezprostředně a bez oklik. Vedle jeho chování bylo prohlášení Sobotky, coby jeho nástupce, nejstupidnějším povolebním vystoupením -, to když se nechal slyšet, že Klaus by měl pověřit sestavováním vlády ČSSD, jelikož volby vyhrála. V hlupství mu zdárně konkuroval už pouze Filip se svým výrokem, že KSČM je připravena jednat o vládní koalici s každým. To už nemohlo být považováno ani za provokační vtipnost. Podle mého vkusu by ale měl Paroubek odejít i ze sněmovny a nechat sociální demokraty jejich osudu. Má jim totiž skutečně co splácet. Pravice s podporou zhrzeného Zemana totiž již nejméně měsíc rozvracela ČSSD řízeným únikem informací, že by jednala o vládě spolu s ČSSD, pokud by tam nebyl Paroubek. Celý proces pak bezprostředně před volbami vystupňovala zveřejněním výsledku údajného průzkumu, který navíc s velkou chutí šířila úslužná média. Podle něho prý 70% členů ČSSD si přeje Paroubkův odchod. Jelikož ani jednu z informací vedení ČSSD rázně neodmítlo, ba ani žádný jeho jednotlivec neodsoudil, pak si strana nezaslouží nic jiného, než to, co se jí přihodilo. Volební prohra ČSSD totiž je v mých očích významnou výstrahou pro celé společenství, a to zdaleka ne jenom pro ni samotnou. Levicově myslící lidé si začnou uvědomovat, že v ní nemají oporu. Při hlupství KSČM je tím ale nebezpečně otevřen prostor pro fašistický populismus. Pro mne je volební zisk větší jak 1% pro fašizoidní dělnickou stranu největším varováním.