Zase se z tisku dovídám, že se Klaus zranil při sportování. Tentokrát údajně při tenise; prý se v zápalu boje udeřil vlastní raketou do levé ruky. Už na počátku devadesátých let jsem byl očitým svědkem toho, že Klaus se prakticky co pár měsíců při sportování zranil, dokonce na schůzi Federálního shromáždění jednou přišel s nohou v sádře. Tehdy jsem to okomentoval poznámkou, že má dlouhé vedení, takže je nutný delší čas, než k hlavě dojde sdělení, že tělo je už staré. Druhou možností je, že má osobnostní defekt, kterému se v medicíně říká predispozice k úrazům, jako každé nemehlo, jak by řekla moje babička. Jak se zdá, to druhé bude asi blíže pravdě. Klaus se od počátku svého veřejného působení snažil podporovat svou popularitu sportováním, konkrétně pak v létě tenisem, sportem to dostatečně individualistickým až elitářským, leč přece jenom ne snobským jako ten zbohatlický a amerikánský golf. V zimě se zase nechával vidět na lyžařských svazích. Tedy opět u sportu elegance a ne nějakého propoceného běžkaření. Média mu na jeho veřejnou stylizaci skočila a dotvořila mu image sportovce. Bohužel je to sportování jako, a tak jsou jeho výsledkem neustálé mimořádnosti, včetně úrazů. Stařík by konečně měl mít rozum, zase by řekla babička, moje samozřejmě. Já její moudrost pouze doplňuji prosbou, obsaženou v titulku tohoto textu.