Po listopadovém převratu někteří všehoschopní pracovníci redakcí deníků, které posluhovaly, ba až formovaly nadvládu KSČ, zneužili revolučního práva, čili privatizační loupeže, noviny z majetku veřejnosti sprostě ukradli a ihned přejmenovali. Tak kupříkladu z mládežnické Mladé Fronty se stala MFDnes, z Rudého Práva jednoduše Právo a podobně. Noviny, které nebyly přímo řízeny ústředním výborem stranovlády, zůstaly v majetku bývalých kolaborantských stran. Ty ale natolik vyměnily své vedoucí funkcionáře, že z důvodů jejich neschopnosti všechny stranické deníky postupně zanikly. Načež novinářská branže učinila z nouze ctnost a zneužila daného stavu k sprosté šikaně jediného stranického deníků – Haló Novin v režii KSČM – s odůvodněním, že celostátní tiskoviny nemají sloužit pouze jedné straně. Nikdo nemusí pochybovat o tom, že kdyby sloužily současné moci, v žádném případě by diskriminovány nebyly. Do plejády celoplošných deníků se v polistopadové době vrátily noviny, které po celou dobu nadvlády KSČ nevycházely – Lidové Noviny -, jež měly v prvé republice redakci v Brně. Aby se až do dneška vůbec udržely nad vodou, staly se nejvýraznější hlásnou troubou nejpravicovějších názorů, tedy v žádném případě ne zájmů nejširší veřejnosti. Nemá žádný smysl jejich redakční směřování, nadtož jednotlivé texty kritizovat. Veřejnost by pouze měla prosazovat, aby jejich název odpovídal obsahu, protože jinak jde minimálně o klamavou reklamu, ne-li vyloženě o podnikatelský podvod. Pokud se noviny správně přejmenují, pak nic proti nim. A jediný správný název by měl znít; Protilidové noviny.