K textu ze dne 10.5 jsem dostal, mimo jiné, tuto poznámku, cituji: Prosímvás a co ty oslavy v Moskvě, bez Stalina a těch všech maršálů, byly divné a co to má znamenat? konec citace. Co to má znamenat, ví podle mého soudu především dnešní ruská věrchuška, která zveřejnila, že organizuje oslavy vítězství jako skutečný konec studené války. Proto se asi pochodu vojsk na Rudém náměstí přímo zúčastnili vojáci válečných spojenců. Nechceme-li my ostatní spekulovat, musíme její vysvětlení uznat. Dosud byly oslavy, někdy jenom připomínky dne vítězství, ke konci existence Sovětského svazu a pak přirozeně od vzniku postsovětského Ruska, především děkovným aktem všem žijícím veteránům. Oni samotní si ale ten den připomínají naprosto jinak. V nich dominuje a navždy vítězit bude zážitek z první vojenské přehlídky po vítězství, kdy jim sám Velký Stalin a jeho maršálové děkovali za ubránění samostatnosti společné země. Pro všechny zúčastněné byla válka nepochybně nejstrašnějším životním prožitkem, který od té doby v nich nic nemohlo zastínit. Když si uvážíme, že pro některé trvala čtyři, ba až šest let, bylo to nekonečně dlouhé období strachu o život, které je fakticky duševně úplně změnilo. Američtí, britští ba i čeští veteráni dnešních válek, které jsou pro jejich účastníky nesrovnatelně méně náročné a trvají jen zlomek té dlouhé doby, zanechávají na nich takové následky, že dostaly specielní medicínský název  – posttraumatický syndrom. Pokud oni jsou nemocní, pak veteráni druhé světové války musí být úplně jinými a ne už lidskými bytostmi. Proto dotud, dokud budou alespoň někteří žít, do té doby budou oslavovat vítězství dvě naprosto odlišné skupiny. Jedna se sebevědomím neporazitelných hrdinů a druhá jim děkující. Až ti první vymřou, pak teprve oslavy vítězství ve druhé světové válce se stanou výrazem politiky té budoucí doby. Já k té, již docela nedaleké budoucnosti pouze poznamenávám, že kdo nebude v té době považovat vítězství v druhé světové válce za své vítězství, tak ten bude fakticky Němcem, nacistou či hitlerovcem, ať si sám o sobě myslí cokoliv.