Devatenáctého dubna jsem dostal do tohoto blogu dotaz, ze kterého cituji: &před 2 týdny tu podepsali za celosvětového humbuku USA a Rusko smlouvu, nyní někteří, např. Kohout, Barták, ale s podivem i z ČSSD se dožadují jakési kanceláře, coby deštníku, a vyhlásili, že do 8 let bude celá Evropa pod deštníkem, ale Rusové, logicky žádný deštník nechtějí,…jak to tedy skončí?, konec citace. V prvé řadě se omlouvám za zpoždění své odpovědi, ale nechtěl jsem přerušit návaznost předešlých textů. Hned na počátku si troufám tvrdit, že na otázku: Jak to skončí, nezná odpověď možná ani Bůh, pokud je pravdou, že svět i člověka sice stvořil, ale nechává vesmír fungovat podle zákonitostí, které mu předurčil, leč člověku přidal navíc i svobodnou vůlí, díky čemuž ani on už s vysokou pravděpodobností nedokáže předpokládat, jak s ní ty miliardy jednotlivců naloží. Je si jenom přát, aby lidstvo nenaplnilo předpověď před několika lety zemřelého českého filosofa a anarchisty, Egon Bondyho, který z tribuny sjezdu KSČM kdysi na počátku devadesátých let řekl, že bohatí vládci v pudu sebezáchovy musí vyvraždit naprostou většinu lidstva, aby jim pak vystačily snižující se zdroje planety. Čtenář, který mi napsal, naprosto správně označil podpis smlouvy START 2 za humbuk. Jako vždycky platí i v tomto případě, že čím je kolem nějaké aktivity mocných vyvolávána větší mediální vřava, tím je samotný význam věci menší. Již dávno lze proto tato mocenská představení označit za Dívadlo pro prostý lid. Každý, kdo se jen trochu zajímá o politiku, určitě si ani chviličku nemyslel, že státy vlastnící jaderné zbraně, by měly někdy opravdový zájem se jich zbavit. Všechny smlouvy, kamuflující toto zdání nejsou ničím jiným, než dohodami o jakés takés rovnováze v jaderné výzbroji jejich dvou největších majitelů, ve chvíli zlomového období, kdy je ukončena další fáze technologických inovací a vývoje účinnějších generací těchto zbraní. Dva rivalové totiž nejlépe ví, jaké obrovské náklady je třeba vynakládat na údržbu zastarávajících zbraní. Když pak už mají vyrobené, nikoliv teprve vyvinuté, efektivnější zabijáky, tak se dohodnou na likvidaci těch starých. Toť plná pravda o všech akcích v dosavadní historii, představovaných světové veřejnosti jako jaderné odzbrojování. Vlastnictví jaderných zbraní je totiž tím dosud nejvyšším a nejzrůdnějším stupněm monopolního imperialismu. Se samozřejmostí všech diktátorů si totiž vlastníci jaderných zbraní na samém počátku atomového věku prosadili do mezinárodního práva, že všemi prostředky zabrání tomu, aby jaderné zbraně vlastnil někdo jiný než oni samotní. Nikdo nemusí mít ani na chvíli pochybnosti o tom, že by se pod vlivem nějakého humanismu rozpakovali vyvraždit většinu obyvatel země, která by se jejich diktatuře vzepřela. Jen by světu na vysvětlenou oznámili nějakou novou doktrínu, třeba o tak zvaném humanitárním, nebo aby se neopakovali, tak sanitárním jaderném bombardování.