Ve větě, které jsem si všímal včera, se hovoří o jakýchsi nezcizitelných lidských právech, jež jsou konkretizována tři. Právo na život, právo na svobodu a právo na budovní osobního štěstí. Na první pohled zní krásně, jenže už při trochu bližším pohledu jde o kamufláž. Snad jedině právo na život je pro většinu lidí světa jasné, samozřejmě s výjimkou právního řádu samotných USA, který nejenže uplatňují trest smrti, ale považuje za oprávněné vést války v zájmu státu, v nichž je pak zabíjení nutnou daní boje kupříkladu za svobodu, demokracii či za jiný zájem mocných nejbohatšího národa. Druhé právo, právo na svobodu, je v USA uskutečňováno jako všeobecná soutěž všech se všemi. Liberální slogan o tom, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda jiných, je testována právě touto soutěží, v níž se teprve určují konkrétní hranice svobody každého jedince, skupin, až velkých společenství pomocí vzájemného vlivu, síly a moci. Nejméně jasné je právo třetí, právo na budování osobního štěstí. Američané se svou pragmatickou snahou o jednoduchost, si toto právo naplňují, po celou svou historii, obzvláště jednoznačně. Neuznávají prostě žádné meze pro shromažďování osobního bohatství. Každý se cítí být oprávněn z všelidského dědictví urvat tolik, kolik se mu svým úsilím, ale i za pomoci náhod a štěstí, dokonce pak i za využití legitimního násilí, podaří. Takže právo na život se v USA transformovalo na oprávnění soudů nechat popravit každého, kdo nemá v tom smyslu privilegium nedotknutelnosti a ve válkách pak zabíjet bez skrupulí. Právo na svobodu se přeměnilo na právo silnějšího, v rozsahu legalizovaném zákony, které si samozřejmě prosadili právě oni mocní, především ve vlastní prospěch. A právo na osobní štěstí se změnilo v ničím neomezenou, bezohlednou honbu za bohatstvím. Řečnění o lidských právech z úst otců USA je tedy jenom nástupní kamufláží k jejich budoucí nadvládě. A ta je umožněna právě onou uvozovací lží o rovnosti. Žádná lidská práva totiž nemohou být realizována ve společenství nerovných lidí, protože vlivnější, bohatší, silnější, mocnější, privilegovanější a jinak zvýhodnění, si z nich vždycky vezmou větší díl.