V nedávném průzkumu jedné celoplošné televize její diváci většinou 60ti procent hlasů projevili zájem o návrat k monarchii. Připočteme-li k tomu dlouhodobě vysokou pozici Karla VIII. Schavrzenberga v oblíbenosti současných politiků, není už vzpomínaný názor zanedbatelný. Bez ohledu na to, nakolik byl, jako všechno dneska, médii částečně zmanipulovaný. Všichni, kdo monarchii nepřejí, mohou být proto jenom rádi, že největší ze současných Čechů, čtyřnásobný jejich prezident, nemá legitimního dědice.  Jsem totiž přesvědčen, že nikdo z údajných osmi set členů jediné monarchistické politické strany v ČR, nesoucí název Koruna Česká, by si na trůn českého krále nedovolil navrhnout potomka varietní umělkyně, druhé to manželky Vakle Hejvla. Vůbec se nedivím inklinaci lidí k monarchii. V současné chaotické době s dominancí nejistot všeho druhu, je pro mnoho z nich patriarchálnost monarchismu doslova rajskou představou. Vždyť náš lid v něm žil prakticky tisíc let. I ten tatíček Masaryk byl v očích tehdy ještě poddanského (v žádném případě ne republikánského) lidu, jakýmsi lidovým monarchou. Ba i Hitler byl fakticky monarchou a komunističtí vládcové rovněž. A co hlavně?!! Z výzkumu vývojových trendů chování dnešních, globálních, finančních korporací už nejeden současný sociolog vyvozuje, že se blíží jakási éra neofeudalismu. Češi, kteří se již nejednou pokusili o historické prvenství (komunismus husitů, socialismus s lidskou tváří), by svým novodobým monarchou mohli tak opět předběhnout svět a předznamenat tím budoucího cara, či spíše císaře, blížící se globální všelidské říše.