FUNDAMENTÁLNÍ NESPRAVEDLNOST KUPONOVÉ PRIVATIZACE

Kuponová privatizace byla typickým příkladem utopismu neoliberální politické ekonomie. Tak očividným, že naprostá většina skutečných hospodářů ji považovala za záměrné rozhazování společného majetku, darebácká menšina finančních světaznalců ji zneužila k nebývalému sebeobohacení a několik politických tlučhubů o ní dodnes tvrdí, že šlo o loupež tisíciletí. V konečném efektu se ukázalo, že všichni měli pravdu. K tomu všemu je ještě nutné neustále zdůrazňovat další fundamentální chybu otců zakladatelů kuponové privatizace. Majetek, který byl vytvářen po čtyřicet let, nabídli totiž svévolně k rozdělení všem občanům bez ohledu na to, jak dlouho se konkrétně kdo z nich podílel na jeho hromadění. Tedy kupříkladu i těm, kteří byli plnoletí až v roce 1990 a vytváření několikabilionového bohatství se vůbec nezúčastnili. Čtyřicet let vytvářený majetek totiž byl, mimo jiné, socialistickým zákonodárstvím vynuceným odložením příjmů všech pracujících občanů, čili také jakýmsi penzijním spořením té doby. V dnešní mluvě formou odkládání osobní spotřeby do kapitálu, který měl vydělávat také na jejich budoucnost, především na zdravotní péči a starobní penze. Měl proto sloužit především, ne-li dokonce jenom těm, kteří se na tvorbě majetku za nadvlády KSČ podíleli a nikomu jinému. V kuponové privatizaci rozdávaný, stejně jako restitucemi vrácený a tím více ostatními metodami privatizace hluboce pod cenou rozházený majetek, je proto bezpříkladnou krádeží, které se dopustili politici na generacích tvůrců majetku celého národa, vesměs již dnešních důchodců.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *