V nedávné době proběhly dvě zajímavé události, které zdánlivě neměly vůbec nic společného. První se týkala zrušení Dělnické strany. 17. února, v den, kdy Nejvyšší správní soud vynesl rozsudek, jímž rozpustil Dělnickou stranu, uspořádali před jeho sídlem místní sympatizanti jmenované strany demonstraci, která byla policií násilně rozehnána. Samotný likvidační rozsudek nad Dělnickou stranou má tři body, které se vešly na jednu tiskovou stránku. Celý rozsudek, včetně zdůvodnění, má však 121 stran. Jak je vidět, stát prostřednictvím údajně nepolitické instituce, si dal opravdu záležet na tom, aby vytvořil precedent v dané právní věci – v útoku na autonomii a svrchovanost politické strany. Při letmém čtení dlouhatánského odůvodnění rozsudku jsem sice nenašel ani jedno užití slova extrémní, nadtož sousloví extrémní strana. Ale i při takovémto seznámení se s rozsudkem jsem si z něho odvodil, že Dělnická strana byla nepočetná, postavení strany v celém spektru politických stran v ČR bylo krajní, mnohé její požadavky pak maximalistické, ideologické či ideové zdroje radikální, její násilnické chování výstřední.  Což jsou všechno charakteristiky plně naplňující obsah slova extremismus. Jedenáct dní před touto událostí zorganizovala jiná nepočetná skupina našich občanů také svou demonstraci. Na zamrzlém Štrbském plese uspořádali čeští miliardáři soutěž v pólu. Jediným rozdílem mezi oběma demonstracemi bylo chování státní moci, čili policie. Tu první násilně rozehnala, tu druhou naopak ochraňovala. Jde nyní pouze posoudit, zda čeští miliardáři jsou v naší společnosti extremismem jako Dělnická strana. Miliardářská komunita je určitě nepočetná, dokonce podle médií i se svými politickými sluhy čítá pouze několik stovek osob. Majetek jejich členů ve všeobyvatelském spektru naší země je naprosto krajní. Její příslušníci mnohé své požadavky – nejen na životní styl -, jasně sami deklarují jako maximalistické. Jejich političtí reprezentanti nepokrytě prosazují zájmy této nepočetné skupiny na základě radikální ideologie. A asi jen oni sami nepochybují, že jejich chování, kupříkladu i v případu hry na Štrbském plese, je výstřední. Takže i komunita českých miliardářů, pokud projevuje známky sebeorganizování, je extremistickou. Pro mé chápání je pak nepřijatelné, že jedna extremní skupina je státem chráněna zatím co druhá existenčně likvidována. Vůbec si totiž nejsem jist, která z nich více ohrožuje stabilitu v naší zemi.