Na současných zimních olympijských hrách se převedl hokejový brankař USA Jonathan Quick v ochranné přilbě, na níž bylo heslo: Podporujete naše vojáky. Na první pohled to vypadá jako prohřešek jedince proti starodávnému duchu her. Jenže jmenovaný militarista nenastupoval na led sám, ale v celém kolektivu včetně trenérů a celého realizačního týmu. Kdyby v této mase lidí byl alespoň jediný člověk, který ctí smysl OH, pak by se nemohla taková zvrácenost dostat až na veřejnost. Vyřešili by si to v týmu interně. Jenže já si kladu otázku, vnímají vůbec sportovci a sportovní funkcionáři USA ještě ony pradávné tradice největšího sportovního svátku? Podle mého soudu určitě ne. Vždyť v den zahájení těchto her zimní olympiády zahájily Spojené státy největší ofenzivu vojsk NATO proti Talibanu v Afghánistánu. Přece to konec konců není poprvé. Vždyť i útok na Osetii zahájila Gruzie, s požehnáním USA, v den zapálení ohně her letní olympiády v Pekingu. Od počátků dvacátého století už není hlavním smyslem olympijských her sportovní soutěžení, nýbrž pro jedny politická propaganda a pro druhé možnost nebývalého zisku z obrovského byznysu. Olympijské hry po druhé světové válce pak už nikdy nerespektovaly starověkou tradici zastavení válek na dobu jejich průběhu. A jak se zdá, zrodila se v tomto století naprosto nová tradice, v den zahájení her zahájit také nějakou, podlou válku.