Haiti je již celá léta průkazně nejchudší zemí Amerického dvojkontinentu. Znalci historie často říkají, že jde o důsledek dlouhodobě a promyšleně řízené pomsty bílých kolonizátorů, za vůbec první úspěšnou antikoloniální revoluci na světě. Po této revoluci byla Haiti navíc první zemí obou Amerik, která zrušila otroctví. Zem rebelantů proti diktatuře bílé rasy a navíc stát rabů, kteří svůj odpor dotáhli do vítězného konce, to byl pro světapány příliš nebezpečný příklad. Samozřejmě, že mocní tehdejšího světa mohli protikoloniální vzpouru zlikvidovat, jako všechny kdykoliv a kdekoliv před tím. Ovšem šlo již o období poměrně pokročilého humanismus, bylo mimo jiné již i po Francouzské revoluci, takže svět by asi odsoudil každé kruté řešení. V takové situaci by se jenom velice těžce zdůvodňovala případná genocida, pokud by otroci, nemající co ztratit, bojovali do posledního muže. A i kdyby nemuselo dojít až ke genocidě, náklady na totální porážku a následné časově neomezené hlídání utlačovaných, by byly neúměrně vysoké. Vrchnostenská třída proto vynalezla lepší řešení. S určitou okázalostí akceptovala osvobození otrocké kolonie, leč vytvořila jí pro další existenci takové podmínky, že ji odsoudila k trvalému živoření institutem nesplatitelného dluhu. Majetek koloniálních otrokářů museli totiž osvobození otroci svým bývalým pánům zaplatit, ačkoliv to by fakticky majetek jejich, tedy jimi a jen jimi vytvořený. Nový stát se tak stal největším světovým dlužníkem a v dluhu je udržován promyšleně od té doby až dodneška. Takto si globální nadvládci vytvořili a promyšleně stále udržují výkladní skříň odpudivosti lidovlády, aby takovýmto údajným špatným příkladem odradili jiné od podobných osvobozovacích choutek. Je to velice účinná metoda nadvlády panské třídy. Uplatňuje se prakticky od té doby většinově. Má totiž velice nízké náklady, ba dokonce se dá na ní vydělávat, zatímco na potlačování by se vždy prodělalo. Vietnam je kupříkladu krásným důkazem prodělku. Kuba je naopak dalším klasickým příkladem účinnosti odpuzovací metody. Stačí k tomu jenom zamezovat Kubě účast na svobodném trhu a&nechoďme až tak daleko, vždyť takto byl fakticky poražen i celý sovětský blok. Jenom pár procent jeho obyvatel opravdu toužilo po svobodě svého kecání, vydávanou za svobodu slova, o pár procent více lidí toužilo po svobodě pohybu po celém světě, možná celá desetina pak po podílu na mocenském rozhodování, ale naprosto všichni až bezhlavě toužili po vymoženostech nejnovější spotřební techniky, kterou nemohli získat vyřazením svých zemí ze svobodného trhu. A právě ti fakticky rozhodli o celém politickém převratu na počátku devadesátých let minulého století. Žádná lidská práva, žádné občanské svobody, ale neodolatelná touha po vysoké spotřebě, porazila komunisty. Jestli se dneska čím dál více ukazuje, že jde o slepou cestu, že je to rozežrané ba až existenčně nebezpečné plýtvání, že dokonce jde o ohrožování celé planety, pak to není nijak dobré vysvědčení pro tuto  revoluci, byť nejsametovější.