S jeho eminencí, biskupem plzeňským Františkem Radkovským, vedl v sobotu rozhovor v deníku Právo jeho redaktor Oldřich Danda. Na redaktorovu otázku, cituji: …Je podle církve lepší směrovat k sociálně zaměřenému státu, jako je zvykem v Evropě, nebo k většímu liberalismu, jako je to ve Spojených státech?", konec citace, jsme se dočetli následující odpovědi, opět cituji doslovně: Papež ve své poslední encyklice Láska v pravdě jasně ukazuje, jaké má církev sociální učení. Sociální pohled je důležitý, ale je také potřeba vždy vidět i to, že podnikatelé mají velikou odpovědnost a nejsou to vykořisťovatelé. Jsou to dobrodinci, kteří přinášejí zaměstnání pro druhé. Snaží se riskovat, aby měli lidé zaměstnání a obživu. Proto je potřeba jim dát prostor, aby nezkrachovali!" Konec citace. Odhlížím od toho, že biskup odmítá marxistickou verzi o podnikání jako vykořisťování. Odpírat marxismu je přece jeho božským posláním. Zaujalo mne spíše biskupovo povýšení podnikatelů do stavu dobrodinců. Katolická církev má asi v úmyslu založit nový institut bohulibých osob. Vedle světců, blahoslavených a mučedníků ještě dobrodince, třeba jako předstupeň předem jmenovaných, ale určitě jako lidi, v nichž má dozajista sám Bůh zvláštní zalíbení. Docela mne pak zajímá, kam asi církev zařadí třeba podnikatele, kteří za Protektorátu spolupracovali s okupanty, ale ještě více například jak ohodnotí Krejčíře, Koženého, či Stehlíka? Předpokládám, že je prohlásí přímo za mučedníky, jako Topolánek Mašíny prohlašuje za hrdiny. Ta shoda se přímo nabízí.