Nedávno jsem narazil na text, který měl titulek, cituji: Mám-li právo volby, kapitalismus nechci, konec citace. Zaujal mne proto, že Marx kdysi napsal, že svoboda je poznanou nutností. Jako vědecky myslící člověk tím lidstvo nabádal, aby se snažilo poznat okolní svět co nejvíce, protože tím bude svobodnější, především vůči těm silám přírody, které nemůže zatím ovlivnit. Již tehdy mu jeho odpůrci spílali, že uznává zotročení člověka mocí, tedy silami společnosti, kterým není schopen vzdorovat. A ejhle, dneska nás drábové současné moci – vlastně bývalí kritici marxistické moci – přesvědčují, že jsme všichni svobodní jedině v kapitalistickém, čti individualisticky sobeckém, jen za osobním úspěchem se ženoucím, co největšího soukromého zisku chtějícím a maximální množství bohatství v rukách jedinců hromadícím společenství. Trochu podivná svoboda. O ní již více jak před stoletím řekl jeden přemýšlivý člověk, že jde o svobodu lišek ve svobodném kurníku. Je totálně lživým bonmotem o svobodě tvrzení liberálních demagogů, že svoboda jednotlivce, končí tam, kde začíná svoboda jiného. Přesněji by totiž měl znít, že každá osobní svoboda končí všude tam, kde ji omezují silnější, vlivnější, mocnější a také drzejší, bezohlednější, či až zločinní. Svoboda dneska už tedy není ani tou Marxovou poznanou nutností, ale sprostým diktátem mocenské zvůle.