John Michael Greer, jeden z radikálních současných myslitelů, si z probíhající ekonomické krize dovolil vyvodit neobvyklé poučení. Přivedlo ho k němu zjištění, že existuje velká nerovnováha mezi celospolečenskou odpovědností fyzických a právnických osob za jejich činy. Fyzické osoby stát za porušení zákona vězní, ba v mnoha zemích dokonce za odporné trestné činy popravuje, zatímco korporace jsou státem maximálně pokutovány. Jejich vedení si pak prostým kupeckým výpočtem lehce zjistí, kdy se ještě při jejich podnikání vyplatí porušovat zákon. Přesněji, zda i po zaplacení pokuty bude zisk, dosažený porušením zákona, ještě lukrativní. Při současných pokutových sazbách se dá říci, že se korporacím v celém světě vyplácí prakticky jakékoliv porušování zákonů upravujících práva zaměstnanců, tak i ochrany životního prostředí. A poslední finanční krize dokonce prokázala, že se jim vyplácí i obrovské podvody ve finančním podnikání. O což všechno se spolehlivě postarali zákonodárci i vlády, sloužící zájmům především, nebo dokonce jenom, podnikatelské vrstvě. Greer proto navrhuje zrušení pokut a zavedení věznění korporací, ba dokonce i jejich popravy. Náčrt praktického provedení je uveden mimo jiné i v Britských Listech z 11.1.2010. Mne dneska nezajímá právnická technologie realizace navržených sankcí vůči korporacím. Uvedená myšlenka mne zaujala v souvislosti s nedávným návrhem Evo Moralese – toho času prezidenta Bolívie, který po fiasku Kodaňského giga summitu o boji s oteplováním Země, navrhl občanům celé planety uspořádání celosvětového referenda. Pro referendum navrhl pět otázek, z nichž poslední zní, cituji: Souhlasíte, aby byl vytvořen klimatický tribunál, který bude soudit ty, kteří ničí Matku Zem?, konec citace. Za svou osobu říkám, že bych souhlasil, pokud by globální tribunál jako sankci i korporace na několik let uvěznil, čili jejich zisk plně převáděl do pokladny státu, nebo dokonce popravil, čili převedl natrvalo do majetku státu.