Když jsem minulý týden začínal psát blog, předpokládal jsem, že se v jeho průběhu budu věnovat naší vnitropolitické scéně. Ta je ovšem natolik zvrácená, že by se mi po celý týden dělalo špatně, takže jsem se raději věnoval četbě některých posledních textů, uložených v mém PC. Dovolím si proto dneska z této četby poskytnout několik myšlenek naprosto bez komentáře, protože ony ani něco takového nesnesou. Jelikož se Německo (a Francie) posouvají blíž k Rusku a Japonsko (a Jižní Korea) blíž k Číně, nemohou už Spojené státy nijak spoléhat na dvě pevné skály, na nichž budovaly svoji geopolitickou strategii jako (někdejší) hegemonická mocnost světosystému, píše nejznámější levičák v USA – Wallerstein 4.1.2001. Jeden penzionovaný učitel ze severní Moravy zase  napsal 5.1.2001 do Britských listů: &úplně poslední otroctví bylo zrušeno v Tibetu roku 1959 nařízením vlády Čínské lidové republiky. Kdyby se Jeho Svatost Dalajláma vrátila do Tibetu, zrušila by nařízení komunistické vlády? Provedla by Jeho Svatost restauraci bývalého režimu podobně jako jeho blízký přítel Václav Havel u nás?. A na závěr nedávný povzdech údajně nejvlivnějšího současného intelektuála USA, Noama Chomskyho: &teprve tehdy, až je hrozba autentické lidové spoluúčasti na moci zažehnána, lze v dané zemi bez obav uvažovat o nastolení parlamentní demokracie.