Všichni liberálové, včetně libertariánů a současných neoliberálů neustále, jako nějakou posvátnou mantru, mumlají svou fundamentální tezi o co nejmenším státu. Jejich konečným ideálem celého snažení je, aby stát z daní financoval pouze svůj řídící aparát, policii, armádu a zbrojení. Léčebnou péči by si podle nich měl zajišťovat každý sám placením zdravotního pojištění u soukromých pojišťoven a stejně tak by si u privátních institucí měl šetřit na stáří, invalidní důchod, nemocenskou či nezaměstnanost a další nepříjemné náhodnosti. Školství by si měl platit každý sám od mateřských školek po vysoké školy. Infrastrukturu by pak měl zainvestovávat soukromý sektor, jako svůj budoucí byznys. Přemýšlivce musí zákonitě napadnout zásadní otázka. Proč liberálové nechtějí zprivatizovat také polici, armádu a konec konců i spravování, čili řízení státu? Odpověď se nabízí ze samotného výčtu. Politická správa země, včetně soudů, musí přece zajišťovat privilegovanost bohatých. Státem vydržované úřady slouží zase k dohledu nad veřejností. Posláním policie a v neposlední řadě armády pak je, celý systém uhlídat, eventuelně i silou udržet. Tak se v konečném efektu dosáhne onoho plně vyrovnaného rozpočtu. Vyrovnaného tím, že stát bude užívat finanční zdroje pouze na reprodukci moci nad obyvatelstvem. Jinými slovy že stát vyrovná bohatým náklady na svou existenci. Takovémuto ideálu se nejvíce v současnosti blíží systém USA. Tam se vyrovnaného rozpočtu dosahuje, i při enormním zadlužení země tím, že daně, které musí platit nejbohatší, se jim v mnohonásobné výši vrací ve státních zakázkách na zbrojení. Jsou dokonce tak vysoké, že z jejich odpadu se v dostatečné míře financuje i většina základního vědeckého výzkumu.