Švýcarské referendum, prosazující zákaz stavby minaretů v zemi, není nějakým izolovaným jevem. Zvláště když si připomeneme muslimskou realitu v současném státě Helvétů. Dneska v něm žije na 400 tisíc muslimů, převážně utečenců před válkou na Balkáně a pak z tradiční emigrantské země, Turecka. Ti se modlí, pokud vůbec, ve sto šedesáti mešitách či modlitebnách a jen u čtyř jsou poměrně nízké minarety. Na obecních úřadech jsou pak pouze dvě žádosti o stavbu dalších, které by se měly postavit za pět let. Čili žádná minaretová invaze, nadtož zastínění Alpských vrchů na Švýcarském panoramatu. Naskýtá se proto otázka. Proč?. Minaret je totiž viditelný symbol. Jako kupříkladu vlajka na státní budově, ale také jako portrét revolucionáře na tričku velkého počtu mladých lidí, či rudá hvězda na pomníku padlých. A to především symbolem jinakosti. Což vždy Evropané bytostně nesnášeli, takže si na přistěhovalcích vždycky bezohledně vynucovali přizpůsobování. Viditelným znakem přizpůsobování je především symbolika. A tak dneska Evropané ve svých zemích zakazují kupříkladu školním muslimkám nosit šátek, ač na druhou stranu nařizují vyvěšení křesťanského kříže ve školách. Je úplně jedno, že prvé nařizuje stát se jménem Francie a druhé zase vládnoucí moc Polska. Jde totiž o Evropu, sjednocující se Evropu, takže by takové chování mělo být pro svobodomyslného Evropana nepřijatelné. Zakazování symbolů svědčí o strachu, ale také o pokrytectví. Měli bychom přijmout fakt, že muslimové v Evropě nezaniknou, když jim zakážeme stavět minarety, ba i mešity. Komunistické ideje stejně tak, ani kdybychom zakázali politickým stranám mít v názvu slovo komunistická.