Už když jsem byl poslancem, tak jsem ve svém klubu nejednou docela vážně mluvil o tom, aby lidé po dosažení penzijního věku odcházeli z placených veřejných postů. Byl jsem proto obviňován z porušování lidských práv údajnou diskriminací starších lidí. Jenže já jsem o věci nejen mluvil, ale sám jsem šel příkladem. Ještě před volbou do funkce předsedy hornických odborů jsem oznámil, že po dvou letech, tedy ještě několik měsíců před dosažením starobního důchodu odejdu z funkce. Stejně tak bych učinil i jako poslanec, kdyby se federální sněmovna, skoro na den přesně po mém dosažení penzijního věku, sama nezrušila. Později jsem byl ochoten uznat, že někteří starší lidé jsou výjimečně schopni vykonávat funkce i po dosažení důchodového stáří. Pak jsem ale vždycky prosazoval, aby své posty vykonávali pouze za starobní důchod. To by je totiž bezpečně odradilo od nepochybně náročné činnosti. Nikdy jsem se nesetkal s dobrou odezvou, a to ani tehdy ne, když začalo být evidentní, že není dost práce pro mladé, nadtož ještě navíc i pro superambiciózní starce. V sobotu při předávání zlatých slavíků Gott ve svém vystoupení fakticky oznámil, že žádá o vyřazení z dalších soutěží a že navrhuje, aby zpěváci po sedmdesátce už nebyli zařazováni do žádných anket. Sál povstal a dlouho mu tleskal. Asi ho to zmátlo, takže v další větě své rozhodnutí zlehčil, ale co už jednou bylo vyřčeno, zůstává. Děkuji proto Mistrovi za jeho iniciativu a jsem zásadně zastáncem toho, aby na kandidátkách politických stran nebyly v žádném případě osoby starší 65ti let. A všichni, kdo už překročili penzijní věk o pět let, aby byli donuceni odejít z veřejných placených funkcí.