Britský expremiér se mohl roztrhat ve snaživé iniciativě stát se prvním prezidentem Evropy. Jak již víme, stal se jím nakonec politik z Belgie. Ne proto, jak zdůrazňuje většina médií, že si vedoucí politici svrchovaných, národních států nepřáli silnou, přesněji všeobecně známou osobnost, ale spíše proto, že Herman Achilles Van Rompuy, čti herman van rampe, prokázal v politické praxi své schopnosti v umění vyjednávat a zklidňovat rozvaděné. Blair vypadl již před užším výběrem především proto, že si naprostá většina vlivných politiků Evropy uvědomila, že královnin nejvýše postavený poddaný byl věrným poskokem Bushe jr., jeho evropskou hlásnou troubou a že dokonce ve věci Iráckých zbraní hromadného ničení (ZHN) prokazatelně lhal. Britské tajné služby měly dávno před zahájením agrese dostatek důkazů o tom, že Irák zastavil jejich výrobu a přesto Blair již skoro rok před útokem americkému dobrodruhovi slíbil společnou válečnou eskapádu, eventuelně i bez posvěcení od OSN.