Včerejší vzpomínkový den se nechtěně nesl jedním mottem: My jsme to v listopadu před dvaceti lety mysleli dobře, politici, kteří se dostali k moci, se neměli od koho učit a tak se dopouštěli mnoha chyb, a ti dnešní jsou již jednoznačně faktickými politickými zločinci, ohrožujícími demokracii, svobodu a dokonce i tržní hospodářství. Takový pohled na uplynulých dvacet let je ale ubožáckou iluzí lidí, kteří nežijí životem obyčejných občanů a někteří dokonce ani nikdy tak nežili. Pravdou totiž není ani jedno ze tří tvrzení. Nikdo z těch, kdo se od 17. 11. 1989 angažovali v centru, čili v Praze, nevěděl, co chce, ani ve snech si nedokázal představit, kam všechny změny naše společenství dovedou, jen se nechal vláčet událostmi. Toho později jako první využili neoliberální ekonomové, kteří se pod rozhodujícím vlivem amerických poradců první zorientovali. Pod cizáckým diktátem pak prosadili v naší zemi šokovou metodu přeměny plánované ekonomiky na tržní bez přívlastků. A především také bez diskuse o ní. Svou politickou mocí jakoukoliv debatu o transformaci celého hospodářství znemožnili dokonce i v zákonodárném sboru, nadtož mezi odborníky a ostatní veřejností. Jednostrannost hospodářského převratu pak přinesla do společnosti novou morálku, spíše tedy amorálnost rychlených zbohatlíků se vším, co k tomu patří, včetně hrdelních zločinů. Právě tato klika prakticky znemožnila vznik obstojné demokracie v naší zemi. Pozdější vedoucí politici, tedy ti co zem kočírovali po českém Sarajevu, se už jen marně dodneška snaží něco napravit, což je při životnosti politiků od voleb k volbám prakticky nemožné. Takže shrnuto. Listopadoví rádoby revolucionáři byli naivní, ba spíše diletantští neumětelové. Kamarila ekonomických matadorů pak byla skutečnou gardou revoluční diktatury. Chování obou skupin tak nevytvořilo v zemi předpoklady ani pro demokracii, ani pro svobodu a v žádném případě ne pro lepší život většiny obyvatel. Je zvykem hodnotit politiky podle jediného kriteria. Zda svým následovníkům předávají zem v lepším stavu, než v jakém ji převzali. Hodnoceno co nejobjektivněji: jediné co je lepší, než za nadvlády KSČ je fakt, že současná moc zatím nevězní lidi za názory odporující moci. Ale i to je pouze dočasné, dokud odpůrci moci jsou prokazatelně slabí a především nejednotní.