Už moje babička říkávala, že ideálů se člověk nenají. Dokonce ani svobody ne. Řečeno s Masarykem, nemůže být svobodným ten, kdo má hlad. Na počátku XXI. století v Západní společnosti již neexistují excesy, které jí byly vlastní ještě na počátku století minulého, mezi nimiž byla chudoba všeobecnou, bída častou a alespoň občasný hlad pak běžnou zkušeností většiny. Podle sociologa Dahrendorfa jsme první generací Západu, která žije v blahobytu. Což ale neznamená – podle Ingleharta zase –, že v blahobytu také zemřeme. Není proto na škodu, v předvečer konce dvacetileté éry svobody, podívat se na to, jak lidé hodnotí svou reálnou situaci v Česku. Téměř dvě třetiny českých domácností vycházejí se svými pravidelnými měsíčními příjmy jen s obtížemi. Jen třetina nemá s financováním chodu domácností větší problémy. Pouze jedno procento domácností se svými měsíčními příjmy vyjde velmi snadno a ještě jim zbude. Vyplývá to z reprezentativního šetření Českého statistického úřadu Příjmy a životní podmínky ČR v roce 2008. Na 40 procent českých rodin, podle šetření ČSÚ, by nemohlo zaplatit nečekaný výdaj ve výši 7500 korun. Přeneseně to znamená, že finanční stabilita rodin je velmi křehká, každý nečekaný výdaj, ale i zvýšení cen či snížení pravidelných příjmů, dokáže hospodaření značné části rodin destabilizovat. Není proto divu, že současná moc nepřipravuje oslavování svého vítězství ve formě velkých, lidových shromáždění a raději se s nimi uchyluje do komornosti a slaví jen sama mezi sebou. Ona mimo jiné totiž už dnes dobře ví, že příštím rokem bude ještě hůř. Hospodářská situace rodin se totiž výrazně zhorší. Důvodem bude dopad vládních úsporných opatření přijatých v souvislosti s rozpočtem na příští rok, ale i vysoké zadlužení domácností a růst nákladů zejména na bydlení. Janotův úsporný balíček navíc, zvýšil některé daně a snížil platy státním zaměstnancům, takže situace i domácností režimních sluhů se zhorší.