Při příležitosti likvidace reálsocialismu, se včera v Berlíně sešli nositelé Nobelovy ceny za mír na svém desátém setkání. Samozřejmě, že nechyběl Walesa a Gorbačov, hlavní to strůjci destrukce Východní Evropy. Pokud si naše média této události vůbec všimly, pak jenom proto, že jmenovaní dva staroušci si tam vjeli do vlasů, konkrétně že se přeli, kdo z nich má větší zásluhy na návratu části Evropy k minulosti. Není pochyb o tom, že ortodoxně věřící Walesa si po celý život přál, aby jeho vlast byla katolickou republikou. A tajně si asi představoval, že on bude něco jako jejím imámem. Asi těžko ale někdo uvěří Gorbačovovým řečem, jimiž oblažuje už asi deset let svět, že on si přál pád komunismu. A už vůbec nikdo neuvěří tomu, že usiloval o nejvyšší funkci proto a jenom proto, aby svého úmyslu skutečně dosáhl. Jeho současné výšplechty lze proto označit za ubohou snahu nebýt před dějinami blbcem, který svými nerozvážnými reformami zničil stát, v jehož čele stál. To už chce být raději zrádcem. Zradil nejen ideje, v nichž byl vychován, stranu, jejímž členem byl větší část svého života, ale především zradil svou vlast, do jejíhož čela se dostal. Nakonec zradil i Rusko, které vzniklo rozpadem SSSR. A to je přinejmenším trojnásobná velezrada. Pokud ji mimochodem někdo na světě kvalifikoval jako zásluhu k získání ceny míru, pak o sobě podává naprosto dokonalé svědectví. Gorbačov byl v prvé řadě chorobně ctižádostivý a ješitný. Jako každá zakomplexovaná nicka, která se stane pánem, trpěl ceausecovým (pro mladé připomínám, že Ceausecu byl posledním vůdcem komunistického Rumunska) syndromem, čili touhou po lichotkách skutečných mocnářů. Aby ho tito skuteční vládci světa brali mezi sebe, tak se před historií vydává za zrádce, čímž s konečnou platností dokazuje, že je skutečně blbec.