Německo dneska slaví pád Berlínské zdi. Přesněji řečeno, oslavuje především globální antikomunistická honorace, která bude nyní nejméně dalšího půl roku nacházet stále další a další důvody k pompézním oslavám vítězství ve studené válce. Samotní průměrní Němci jsou ale spíše rozpačití. Ti z bývalého Západu jsou sice rádi, že jejich stát je opět největším a nesilnějším v Evropě, ale& podle většiny z nich zeď sice měla padnout, ale ti, co byli za ní, tam měli zůstat. Východňáři zase ve velké většině se cítí v novém státě diskriminovaní, ba až utlačovaní. Ve skutečnost jsou v novém státě outsidery, ba až nechtěnými sourozenci. Berlínská zeď byla zrušena skutečně až 9. listopadu 1989, ale prakticky padla již téhož roku v létě hromadným exodem déderáků přes Československo do Maďarska a především pak otevřením hranic mezi Maďarskem a Rakouskem, kterým se začala trhat celá železná opona. Osud vítězům přesto nepřeje velkorysé oslavování. Německo si dokonce ani netrouflo 9. listopad vyhlásit za státní svátek. Rok a půl století před zbořením zdi totiž hitlerovci uskutečnili protižidovský pogrom křišťálové noci. Symbol sjednocení je tedy hodně pošpiněn, protože by k němu nemuselo vůbec docházet, kdyby nebylo oné, o půl století dřívější, Hitlerovy aktivity.