Klausova zdržovačka podpisu Lisabonské smlouvy (LS), ať již byla motivována čímkoliv, měla v prvé řadě rysy neústavnosti, ba až protiústavnosti. Stejně tak na hraně ústavnosti byla i, v pořadí již druhá, žádost několika senátorů – adresovaná Ústavnímu soudu (ÚS) –  o přezkoumání LS, zda neodporuje naší Ústavě. Jakmile byl za soudce zpravodaje k rozhodování o zmíněné žádosti senátorů určen Rychetský, bylo určitě všem znalcům naší politické scény nad slunce jasnější, že ÚS neshledá rozpor mezi LS Ústavou ČR. Což se včera dopoledne plně potvrdilo. Rychetský se totiž, mimo jiné, již dávno nechal slyšet, že ke Klausovi cítí pouze povinnou úctu jako k hlavě státu. A jako politik inklinující k ČSSD dal mnohokrát jasně najevo, že odmítá prakticky celou polistopadovou politiku ODS. Jen šest hodin po výroku ÚS Klaus promptně LS podepsal, i když prý se skřípěním zubů. Nedivím se mu. Výrok ÚS se totiž neomezil pouze na rozhodnutí o ústavnosti LS, ale obsahoval minimálně dvě nadbytečnosti. Za prvé, prezident byl doslova vypeskován za své obstrukční chování, ke kterému podle Rychetského neměl vůbec žádné oprávnění. Za druhé pak někteří ze senátorů, ač nebyli jmenováni, byli odsuzováni za to, že se podepsali pod žádost o přezkum z jiných důvodů, než z obavy o neústavnost LS, k čemuž dali podnět několika svými veřejnými vyjádřeními. Už tyto dvě skutečnosti jsou dostatečným důvodem i k mé nespokojenosti s chováním ÚS. Jako instituce kontrolující zda právní řád země neodporuje ústavě, nemá žádné kompetence vyjadřovat se k chování ústavních činitelů, zvláště když je jasně neoznačí jako protiústavní. V mých očích je celý závěr ratifikace LS v ČR fakticky málo rytířským kláním dvou politiků, jimž jejich stáří přidalo k ješitnosti ještě navíc stařeckou tvrdohlavost. Což ihned prokázal Klaus svou poznámkou, že sice LS podepisuje, ale svůj názor o jejím rozporu s Ústavou ČR si ponechává.