Doposud byl Klaus jenom největším politickým lotrem celé české historie. V prvé řadě proto, že se již v listopadu 1989 dopustil velezrády. To když se vnutil na velvyslanectví USA v ČSSR a tam se zavázal, že pokud v puči, prováděném pod patronací USA, dostane státní funkci, zajistí, aby se československé hospodářství dostalo do područí Západu a především USA. Jako ministr financí ČSFR pak již od počátku roku 1990 zahájil transformaci hospodářství našeho státu, jejíž pravidla vytvořila prostředí umožňující největší loupež v dějinách českých zemí. Napřed třemi devalvacemi domácí měny okradl všechny své spoluobčany o tři čtvrtiny úspor. Pak prosadil zákon, podle kterého všechen do té doby státní majetek, převzal do soukromého vlastnictví vlády ČSFR, jejímž byl členem. V průběhu jeho zesoukromničování, nazvaného privatizací pak, už coby předseda vlády ČR, ji řídil tak, aby naprostá většina bohatství národa přešlo do vlastnictví cizáků. V celé transformaci hospodářství bylo právo znásilněno natolik, že Klaus se stal prakticky kmotrem všech zločineckých mafií v zemi. Že se při tom všem ještě navíc podílel na rozbití jednoho z federálních států Slovanů, bylo už jenom třešničkou na dortu jeho zločinů proti českému národu a státu. Nyní, při konečném procesu ratifikace Lisabonské smlouvy (LS), se stává dokonce zločincem evropského formátu. Uchyluje se totiž k vydírání na mezinárodní scéně. Je již natolik zkušeným politickým hráčem, že velice dobře ví, že v současné době vůdčí politici Německa, Francie a dalších velkých zemí, už chtějí LS za jakoukoliv cenu. Takže se drze uchýlil k jejich vydírání, aby tak dokončil naplnění své ambice totálního zbídačení české veřejnosti a svého dvacet let starého závazku – český národ zavléct do područí USA. Spočítal si, že předáci jím nenáviděné EU dozajista přijmou i jeho nadbytečný požadavek, kterým fakticky dokončuje své dvacetileté, zlosynovské působení v české politice. Pod rouškou suverenity země, přesněji nezvratnosti válečných prezidentských dekretů, totiž zbavuje, dokonce před očima celé Evropy, občany své vlastní země lidských práv, především těch sociálních.