Tak se jmenuje dokument s podtitulem Historie černošské hudby, vysílaný v současné době na šest pokračováních v ČT. Po zhlédnutí prvních tří epizod musím konstatovat, že s pyšnou americkou samozřejmostí se za černošskou hudbu vydávají pouze po bohatství toužící černí Američané a ještě k tomu jen ti, co prorazili do světa bílých teprve od šedesátých let dvacátého století. Jakoby před nimi žádná černošská hudba v Americe, nadtož jinde ve světě, vůbec neexistovala. Jak jsem již řekl, tvůrci seriálu se snaží divákům namluvit, že černoši se stali hvězdami proto a jen proto, že podlehli touze po Americkém snu, být bohatý. Přesto se jim ale nepovedlo utajit, že hlavním strůjcem popularity černých zpěváků v USA a tím jejich bohatství, byly ve skutečnosti bílé puberťačky, ječící rozkoší na koncertech, šplhající se na pódia a dokonce se přímo na scéně líbající s mužskými zpěváky. Kdyby žil Freud, tak by s vysokou pravděpodobností konstatoval, že fenomén úspěchu černošských zpěváků a hudebníků má svůj hlubinný zdroj v dlouhodobě utajované touze bílých žen souložit s černochy. Ta se teprve zásluhou sexuální revoluce, čili sexuálním osvobozením ženy prostřednictvím vynálezu pilulky, plně provalila. A tak mně až dneska došlo, že nejhlubším deep soul veškerého rasismu bílého amerického muže vůči negrům je fakticky pradávný komplex sexuální méněcennosti.