Zeman, třetí do vězeňského mariáše největších zločinců současného režimu, se až do Paroubkova vedení ČSSD jevil nejmenším darebákem ze zmiňované satanské trojice. Jeho zakomplexovanost z dětství působila ve veřejných funkcích nejméně destruktivně, ač byla stejně chorobnou honbou za mocí, jako u zbývajících dvou vůdčích protagonistů polistopadového vývoje. Jak se ale stále zřetelněji ukazuje, jeho ješitnost je zcela srovnatelná s Klausovou, jenže je oproti němu horší, protože je kombinována s plebejskou charakterovou ubohostí. Zatímco Klaus působí na venek coby vysoký šlechtic, Zaman nemá ani na zemana. Klaus tedy odešel z ODS velkopansky, zatím co Zeman byl ve skutečnosti z ČSSD vykopnut nezvolením za prezidenta. Zemanův komplex z dětství je sice jiného druhu, než Havlův, ale projevuje se stejně, na jedné straně vnitřní nejistotou a na druhé odmítáním jakýchkoliv autorit. Malé sebevědomí řeší Havel pouhým patolízalstvím k nejmocnějším, zatím co Zeman nenávistně okázalým buranstvím vůči všem. Havla vede neuznávání autorit pouze ke scestnému povyšování svého svědomí nad zákony, kdežto Zemana k naprosto monarchistickému prosazování vlastní vůle. Dominace chorobné ješitnosti u Zemana dokonce způsobuje, že dělá všechno proto, aby ve funkci bosse ČSSD nebyl nikdo nikdy úspěšnější, než byl on. Neštítí se proto ani těch nejpodlejších podrazů. Zakládá kupříkladu spolek k oslavě své osoby a tuto kamarilu fandů o tomto víkendu dokonce prohlašuje za, cituji: &zbytky skutečné sociální demokracie. Naskýtá se pro přemýšlivé pouze otázka, co je fakticky v očích individualistického intelektuála, za kterého se Zeman vždy považoval, skutečnou sociální demokracií. Že by rozbíjení skutečné sociálně demokratické strany, jaké provedla KSČ ve dvacátých letech minulého století, nebo denuncování funkcionářů skutečné sociální demokracie, jaké uskutečňovali funkcionáři KSČ po slučovacím sjezdu obou stran v polovině dvacátého století? V mých očích je naopak veškerá Zemanova veřejná činnost projevem absolutní negace skutečné sociální demokracie, coby výsledek jeho celoživotního přesvědčení.