Všichni obhájci demokratické politické moci již od Machiavelliho tvrdí, že je nezbytné, aby měla tři pilíře. Moc zákonodárnou, exekutivní a soudní. Nic proti této zásadě, záleží ovšem na tom, jak je realizována. Náš současný politický systém ji v žádném případě nenaplňuje již proto, že všechny tři pilíře jsou pouhými třemi pruty na jednom pahýlu – na volbách do parlamentu. Pokud by každá moc vycházela ze samostatných všelidových voleb, pak by snad opravdu šlo o demokratický mocenský systém. V USA například všichni občané volí alespoň dva pilíře, zákonodárce a vládu. Mají tedy jakousi dvoutřetinovou demokracii. Ba trochu víc jak dvoutřetinovou, protože soudci jsou sice jmenováni, ale ke každému soudnímu řízení vybírají porotu z lidu, která rozhoduje o vině či nevině. Od počátků polistopadového režimu jsem zastáncem samostatných voleb protagonistů každého z mocenských pilířů. Prosazuji volby poslanců, oddělené od volby vlády a také samostatné volby soudců. Volby poslanců by probíhaly jako dosud. Soudci jednotlivých soudů by byli voleni všemi občany z kandidátky sestavované několika komorami právníků, jež by garantovaly odbornou způsobilost kandidátů. Vláda by se mohla v prvých fázích změny volit stejně, jako prezident v USA, pouze s tím rozdílem, že by kandidáty nevybíraly špičky politiků, ale odborné komory specialistů na správu státu, které by se musely za tím účelem vytvořit, například z vysokoškolských profesorů jednotlivých oborů a specializovaných škol. Základní změna oproti současnosti by totiž spočívala v povinné vysokoškolské odbornosti všech členů vlády, se specializací na řízení a správu. Jinými slovy, občané by volili pouze z řad odborníků s přesně určenou kvalifikací. Vznikaly by tak vlády úředníků, rozhodujících v mezích daných zákony, obsahujících rozsah zplnomocnění na jejich tvůrčí invenci, tak jako je tomu dosud, kdy parlament schválí zákon se zmocňovacími ustanoveními. Nepochybuji o tom, že většina současných politiků, ale i politologů by byla proti takové praxi, jsou přece jenom lidé, čili líní tvorové, což pojmenovávají konzervatismem. Vláda odborníků by ale byla efektivnější, protože by minimálně nepotřebovala vedle ministra politika, jako dnes, státního tajemníka, či jinou osobu, zajišťující odbornou úroveň úřadu. Navíc by odborníci nemuseli hrát politické komedie, až agresivní šermovačky a jejich rozhodnutí by měla expertní úroveň. Především by ale již na zmíněných školách státní správy, byly za pět až osm let studia vyřazeny nevhodné povahy všeho druhu.