V předešlých dvou glosách jsem si dovolil konstatovat, že Havel celou svou politickou činností dokázal, že odmítal socialistický politický režim, i kdyby byl sebedemokratičtější. Dále jsem zdůvodnil, že pro český politický prostor zdiskreditoval institut voleb, jelikož do nich zanesl zneužívání informací tajných služeb. Pokusím se dneska podívat, jak to bylo v samotných začátcích s jeho skutečným chováním demokratického politika. Ke všeobecně uznávaným pravidlům demokratických systémů mimo jiné patří, že nová moc se snaží co nejrychleji legalizovat. Jinými slovy nechat si potvrdit svůj nárok na moc volbami. A co je hlavní, do té doby se zdržuje provádění jakýchkoliv opatření, k nimž nemá fakticky od veřejnosti mandát. V konkrétním případě polistopadového dění měli tedy účastníci diskusí s vedením KSČ od nich oficiálně převzít výkon moci ve státě a ihned spolu s nimi vypsat volby. V tak malé, dobře organizované zemi, šlo volby provést do šesti týdnů. Do té doby mohly klidně zůstat personálně všechny ústavní funkce obsazeny jako dosud s tím, že by se jejich činnost zaměřila pouze na administrativní přípravu voleb. Jakási forma překlenovací, úřední vlády. Ideově by si už nové politické subjekty samy organizovaly předvolební kampaň. Místo toho ale nová moc postupně rekonstruovala zákonodárné shromáždění systémem kooptace sebe, svých kamarádů a jejich kamarádů, čili jakýchsi osob bažících po funkcích. Za pomoci takto rekonstruovaného federálního shromáždění zmanipulovala volbu prezidenta, aby tak vyhověla nejskrytější ambici údajné hlavy celé politické změny. Stejným kamaráden způsobem jmenovala vládu. A co je nejpodstatnější, fakticky nelegální vláda, parlament, i prezident déle jak půl roku realizovali doslova revoluční opatření, ke kterým neměli souhlas veřejnosti, jako bylo například rušení některých zákonů, především v ekonomické oblasti. Za všechny jmenuji zákon o státním podniku, jeden z posledních to zákonů vydaných KSČ, který byl už vysoce demokratický. Což bylo právě pro budoucí transformátory ekonomiky naprosto nepřijatelné, neboť jeho znění by jim znemožňovalo nadvládu nad veškerým bohatstvím naší země. Za celou tu dobu Havel osobně ani jednou veřejně nekritizoval tento stav a už vůbec se nesnažil o jeho nápravu. Pro mne šlo o jednoznačný důkaz, že ve skutečnosti neměl vůbec zájem o zavedení reálné demokracie v naší zemi.