V minulé glose jsem konstatoval, že Havel si nejpozději v listopadu 1989 v žádném případě nepřál v naší zemi socialistický politický režim, byť by byl se sebelidštější tváří. Více o tom někdy později, až zavzpomínám na jeho, až chorobnou touhu být prezidentem. Připusťme tedy, alespoň pro tuto glosu, že Havlovým úmyslem bylo opravdu vytvořit v naší zemi demokratický politický systém, třeba jen ve formě zastupitelské, čili parlamentní demokracie. Takováto demokracie má celým západním světem, do něhož se údajně nová politická elita chtěla dostat, uznávaná pravidla, zvyklosti a tradice. Jednou z nutných podmínek, ne-li dokonce ještě stále tou nejdůležitější, ne-li jedinou, jsou podle teoretiků, kupříkladu svobodné volby všech zastupitelů od obcí, po parlament. A jedním z rysů svobodnosti voleb je zase možnost, ba nutnost, úplné veřejné kontroly nad celým jejich průběhem, od výběru kandidátů, přes průběh předvolebního klání, realizaci hlasování až po sčítávání výsledků. Na červen roku 1990 byly vyhlášeny první volby v novém politickém systému. Dneska opomíjím fakt, že celých sedm měsíců v naší zemi vládali lidé, kteří se ve svém, vesměs soukromém zájmu, nechali vynést do státních funkcí euforií opilým davem. Mimochodem právě tím davem, který pak v celé své další kariéře až dodneška, považují za ohrožení demokracie, což vyjadřují obvykle bonmotem, politika se nedělá na ulici. Mezi pravidly, platícími v zemích dlouhodobých demokracií o svobodných volbách, jsou mimo jiné i tato. Je obvykle zákonem stanoveno, kdy musí být ukončena předvolební kampaň. Od té chvíle kandidáti již žádným způsobem nemohou se veřejně projevovat. Je všeobecnou zvyklostí, že hlavní kandidáti dostávají prostor ke své prezentaci v celoplošných médiích, především ve veřejnoprávní televizi. A je tradicí, alespoň v zemích slušných demokratů, že vůči soupeřům se nepoužívají informace, které nelze ověřit. Těsně před volbami v roce 1990 se však v Československé televizi, navíc v nejsledovanějším čase, objevil na obrazovce tehdejší prezident Havel a náměstek federálního ministra vnitra Jan Ruml. Druhý prvému oznamoval, že přední kandidát lidovců, strany, jež se určitě dostane do federálního parlamentu, byl spolupracovníkem StB. Oba protagonisté tímto vystoupením porušili základní pravidlo svobodných voleb – nezatahovat do nich výsledky prací tajných služeb, čti nepublikovat tak informace, které nelze ověřit. Zneužili navíc další pravidlo, že věc zveřejnili těsně ke konci lhůty předvolební kampaně, takže obviněný již neměl šanci se veřejně bránit. A navíc fakticky zneužili svých státnických funkcí k tomu, aby dostali prostor ve vysílání televize, ačkoliv nekandidovali. Minimálně jeden z nich, určitě iniciátor celé předvolební podlosti. Dovoluji si v této glose vynést proto závěr, že to byl Havel a nikdo jiný, kdo do našeho soudobého politického režimu vnesl politický zločin, spočívající ve zneužívání tajných informací z dílen zvláštních služeb v předvolební kampani a to ještě v nejzazším termínu ukončujícím tuto kampaň.
As a Catholic, the claim that Protestants are God’s Chosen People is news to me :P (Jews don’t even factor in, in this felnrdiy interdenominational rivalry). Seriously, its interesting to see what, if any, economic effect the vaunted c may still have on economic and development indices (what about countries like Germany, which is both Catholic and Protestant roughly 30% each and is in the top five of the world’s largest exporters the world’s second largest exporter)?And, outside crude economic indicators, who is actually happier? I wonder if the more happily hedonistic present-positive southern Italians aren’t happier despite a lower GDP? What’s the use of a higher income and mod cons if you have an early heart attack from working so hard and aren’t around to enjoy it?.