Před týdnem publikovala všechna česká média několik citací z rozhovoru, který poskytl Havel agentuře Bloomberg. V něm exprezident snad poprvé nepokrytě sdělil světu své zklamání z celkového polistopadového vývoje – alespoň v té naší zemičce. Očekával jsem, že vůdce oné sametové revoluce, jak ji sám pojmenoval, zveřejní na svém webu úplné znění rozhovoru, aby tak, třeba neformálně, zahájil hodnotící diskusi, jež se určitě už za necelého půl roku, coby lavina snese na hlavy občanů. Jelikož se tak dosud nestalo, zmíním  se dneska pouze o jedné citaci, která mne nejvíc zaujala. Havel údajně prohlásil, že po revoluci v roce 1989, cituji: jsme bojovali za jiný politický systém, než v jakém jsme skončili, konec citace. Enormně mne zajímá, jaký to vlastně politický systém fakticky Havel tehdy chtěl? Z dalších jeho výroků v uvedeném rozhovoru totiž plyne, že mu nejvíc  vadí miliardáři vzniklí z veksláků, ateistickost a tím údajná mravní neukotvenost naší společnosti, čili pouhá postkomunističnost a to, že veřejnosti je pro smích jím vytyčené heslo celé revoluce – vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí. Ani jedna uvedená výtka v mém chápání ovšem necharakterizuje politický systém. A pokud alespoň vzdáleně ano, pak bych se musel domnívat, že Havel volá po jakési teomonarchii, podléhající vyššímu mravnímu principu. Jsem přesvědčen, že Havel by měl považovat za svou prvořadou povinnost k letošnímu dvacátému výročí listopadových událostí, jasně sdělit občanům, které na Letné koncem roku 1989, za pomoci televize nepokrytě vyzval ke zbourání minulého režimu, jaký tehdy měl opravdu připraven nový režim. Já jsem totiž celých minulých dvacet let jím samotným nezvratně přesvědčován, že po celou tu dobu nikdy nevěděl, co vlastně chce a proto až dosud neustále nedává pokoj, dokud se mu to nenaplní.