Bursíkova rezignace je logická. Ne však proto, že tím naplňuje módní klišé o konci vůdce demokratické strany, která ve volbách zkrachuje. A už vůbec ne proto, že způsobil totální rozval své strany, takže ve volbách do EP nakonec kandidovaly jakési tři strany Zelených. Odchází z čela strany proto, že splnil úkol. Naplnil úlohu, která pro něj plynula z členství ve vládní koalici. Politické síly, na jejichž korouhvi je od samého počátku politického převratu Havel, mu daly za úkol být tou rozhodující pojistkou, kterou je nutné mít za situace, když má vláda ve sněmovně tu minimálně potřebnou podporu. Tyto síly, jediné od počátku převratu skutečně vládnoucí v ČR a zajišťující nepřetržitou nadvládu pravice, mají již od prvních voleb v roce 1990 svou politickou stranu. Již v rámci OF ji představovalo hradní uskupení zakládajícího jádra OF. Později pak OH, ODA, US až nakonec po Stranu Zelených zmodralého Bursíka. Jeho strana před posledními volbami ještě neměla přesný úkol, byla však ve stranickém spektru nutná svou ochotou koalovat s pravicí. Jasný účel v jeho straně našli kabinetní politici s Havlem na korouhvi (říkejme jim zkráceně Havláni) tehdy, když Klaus po patovém výsledku 100:100 v minulých volbách nedodržel své prvotní prohlášení, že neschválí vládu jištěnou přeběhlíky, jak to velmi neprozřetelně, čili příliš brzy, naznačoval Paroubek. Toplánkova vláda byla za prvé zřetelně diletantská. Za druhé Toplánek za ODS v předvolební kampani očividně lhal svým podpisem Smlouvy s občany, která odporovala dlouhodobému programu jeho strany. Za třetí se modro-černo-zelená koalice pod vlivem Havlánů hned od počátku vydala cestou nepopulárních až protilidových opatření. Tím zákonitě vyvolala obrovský nárůst preferencí ČSSD. Když jej pak volby do krajských orgánů potvrdily, bylo nezbytné tuto vládu zlikvidovat. Bylo jenom potřebné najít dobu co nejvíce znevýhodňující opozici a muže protřelého v kabinetní politice. Doba byla nasnadě. Nejvíc poškodí opozici období, kdy budeme předsedat EU, protože vládní krize se stane problémem evropským. A muž byl již předem vybrán. Svou kvalifikaci totiž ukázal uloupením celé strany. Víc již není třeba říkat. Havláni, čili politické síly které potřebují trvalou nadvládu pravice ochotné dokončit restauraci politické dominance soukromého kapitálu v zemi, uskutečnily pád Topolánkovy vlády a jako obvykle za pomocí médií okamžitě zahájily kampaň k přesvědčivějšímu vítězství politických stran, které budou prosazovat jejich zájmy.