Tak máme zase volby do Evropského parlamentu. Rádoby demokratický to akt Evropské Unie. Když jsem v roce 1995 napsal, že EU je jenom jiný projekt Sovětského svazu, byl jsem napadán ze všech stran, že srovnávám nesrovnatelné, neboť Evropa buduje demokracii a SSSR byl diktaturou. Tanečky politiků kolem ústavního zákona EU však ukazují, že to s tou demokracií není zase tak horké. Napřed se snažili vnutit všem občanům skutečně jakousi Ústavu, a když se to nepovedlo, tak je nyní nutí přijmout Lisabonskou smlouvu. Ukazuje se, že společenství připravovali neumětelové. Základní zákon unie, čili jakási pravidla konstituování společné Evropy, měl být prvním právním aktem ještě v dobách, kdy společenství tvořilo minimum zemí, navíc bohatých a přibližně stejného politického systému. Pak stačilo vyhlásit, že ten, kdo chce vstoupit do svazku, musí Ústavní zákon respektovat. Politici EU ale, pod nátlakem USA, napřed vzali do spolku kdekoho a teprve potom se snažili zmastit jakýsi základní konstituční dokument. Je to jakoby architekti začali stavět dům od střechy. Při použití nejmodernějších technologií sice i to je možné, ale bezesporu mnohem komplikovanější, nákladnější a v posledku rizikovější. A nakonec to má s demokracií stejně jenom málo společného. Jde o ubohou odvozeninu zastupitelského systému, vytvářejícího novou celoevropskou politickou třídu, budoucí to kliku person nadvlády nad národy, regiony, obcemi a rušící pomalu a jistě státy.