Americká válka s údajným terorismem přinesla do mezinárodních vztahů nový jev. Preventivní vojenský úder – prozatím bohudík nejaderný. Ve dvacátém století byla sice tato metoda již několikrát použita vedením Židovského státu, ale doposud byla prakticky celým světem odsuzována jako nelegální. Pokrok se však nedá zastavit – bohužel ani u zla. A tak v minulém týdnu Japonská vládní, Liberální demokratická strana (LDP) dala světové veřejnosti ve známost, že má v úmyslu obejít pacifistickou ústavu své země a umožnit armádě preventivní útoky proti nepřátelským cílům, jak to oznámila agentura Kjódo. Proč také ne, když je Japonsko na východě asijskoevropského kontinentu stejně příkladným souputníkem politiky USA, jako Británie na jeho západním okraji. A Spojené státy přece už první velký preventivní vojenský úder uskutečnily. Na Irák. Japonci sice říkají, že jejich rozhodnutí je motivováno pouze aktivitami KLDR jak v oblasti raketové, tak jaderné technologie, kterými se cítí životně ohroženi. Ale ani takový důvod by pro jakýkoliv stát neměly legalizovat, ba ani legitimizovat oprávnění k prvotnímu úderu. Vytvořil by se tak globální systém, v němž by mohl kdokoliv napadnout kohokoliv, kdo by se na něj jen křivě podíval. Doktrína preventivních úderů je ze samé své podstaty zvrhlou, jako každé prvotní násilí. A jejich provedení ze strany výrazně silnějšího, je zase v každém případě zločinem proti lidskosti. Je neodůvodněnou agresí sankcionovatelnou mezinárodním tribunálem. A každý by si měl uvědomit, že se v této doktríně skrývá další obrovské nebezpečí. Preventivní úder může být použit nejen z pocitu vojenského ohrožení, ale například z pocitu sociálního nebezpečí, jakým je třeba nedostatek vody, ropy, či jiných nezbytných existenčních zdrojů. Dokonce z čistě politických důvodů, jako kupříkladu z pocitu ohrožení, když by v sousední zemi demokraticky zvítězil kolektivistický systém, jako třeba důsledný socialismus, neřku-li komunismus. V atmosféře vypjatého antikomunismu si totiž lze velice lehce představit vojenský útok na stát, v němž by zvítězili ve volbách komunisté.