Napsal jsem před několika dny, že průběh nezaměstnanosti v současné krizi napovídá, že už zase lze snížit počet pracovních dnů v týdnu. A ti, kdo si ještě pamatují na přechod z šestidenního na pětidenní pracovní týden, si při tom určitě dobře vzpomínají, že to tehdy bylo provedeno bez snižování mezd. Což lze stanovit jako podmínku i dneska, pro přechod na čtyřdenní pracovní týden. Další základní protikrizové opatření mne pak napadlo při sledování scény naší nejvyšší politiky. Na základě tohoto pozorování jsem nadále zásadně proti tomu, aby lidé v penzijním věku ještě vykonávali placené politické funkce. Stejně tak jsem proti tomu, aby ve státní správě, ba i v dalších veřejných, placených funkcích, pracovali lidé po dosažení penzijního věku. Seniory bych nechal pracovat jen jako poradce a to pouze za mzdu o 15 až 20 procent vyšší, než by byl jim vyměřený důchod v době zákonného nároku na odchod do penze. Jsem hluboce přesvědčen, že člověk, který opravdu intenzivně pracoval celý aktivní život, je určitě natolik opotřebovaný, že si odpočinek v penzi plně zaslouží. A pokud by opravdu chtěl, mohl by vždycky, leč ze zdravotních důvodů v omezené míře, kupříkladu maximálně na polovinu úvazku, pracovat v bezpočtu dobrovolných aktivit.