Tomáš Julínek, ministr zdravotnictví, kterého pod tlakem veřejnosti i většiny politiků musel Topolánek odvolat z vládního postu, byl tímtéž Topolánkem, potažmo celou jeho vládou, bezprostředně na to jmenován do správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny, největšího to pojišťovací ústavu toho druhu v zemi. A aby byl výsměch vůči občanům co nejúplnější, vystřídal v radě Olejára, dlouholetého předsedu Svazu pacientů. Topolánek ve své pýše napíná trpělivost občanů na nejvyšší možnou míru i v situaci, kdy jeho vláda je v demisi. Odhaluje tak veškerou hlubinu zvrácenosti zastupitelské demokracie, když ji prezentuje coby cynickou svéhlavost, protilidový vzdor a v neposlední řadě jako mstivou diktaturu.