V průběhu tohoto týdne jsem našel v poštovní schránce údajně první číslo časopisu s názvem Věci Veřejné. Z Editorialu jsem ale pochopil, že jde o jakousi mutaci žurnálu Pražan, který již šest let vydává soukromá společnost. Zajímavým se onen počin stává, když se z dalších textů dovíme, že existuje rovněž politická strana s názvem Věci veřejné. V některých částech Prahy kandidovala v obecních volbách a tak má své členy údajně v zastupitelstvu Prahy 1 a Prahy 5. Tato strana nyní kandiduje i do Evropského Parlamentu. A proto občany celé země oblažuje šestnáctistránkovým magazínem o politice. Jako každá strana i ona se před volbami tváří co nejlidověji, ba až všelidově. Hned na druhé straně se dokonce píše o přímé demokracii, jakémsi to demokratizačním ideálu Západu. Než začnete číst tu předvolební tlachaninu, uvědomte si základní fakt. Strana, která není parlamentní, takže není solidně financovaná ze státního rozpočtu, si dovoluje vydávat a distribuovat do celé republiky 4,2 milionu výtisků časopisu v barevném provedení. Ba dokonce avizuje, že vydá za půl měsíce další číslo. A navíc ještě nabízí čtenářům výhry. To znamená, že i za finanční krize její členové mají tak velké a především volné finanční prostředky, že její případní poslanci nebudou určitě zastupovat zájmy nemajetných. Ti proto ani nemusí jejich reklamní dílko číst, hned ví, na čem jsou a musí si dát jenom pozor, aby tu stranu nevolili. Ta strana je lidová asi stejně, jako jsou již celá léta mluvčím názorů lidu noviny, tak zvaně Lidové.