Vydávat prezidenta USA za nejmocnějšího muže planety je novinářským klišé posledního desetiletí a jako všechno z tohoto období je i ono faktickým paradoxem. Já si myslím, že dokonce poťouchlým posměškem. Současný prezident si kupříkladu z hloubi svého přesvědčení přeje svět bez jaderných zbraní. To já taky, a jistě mnohem déle než on. Ale to je tak asi všechno, co oba v té věci můžeme udělat. Obama sice mohl v Praze prohlašovat, jak s Medveděvem zahájí snižování počtu jaderných zbraní, což je ale slib obdobný tomu, jako když nám Havel před svou první prezidentskou kandidaturou mimo jiné deklamoval, že u nás nebude nezaměstnanost. Chybělo tehdy pouze, aby řekl kdy! I když nakrásně současní političtí mladíci v čele Ruska a USA a to ještě za své vlády, sníží počet jaderných zbraní, všichni odborníci již dávno dobře vědí, že zbraně budou pouze nahrazeny mnohem účinnějšími. Tak ubohá je reálná moc i těch nejviditelnějších politiků světa. O nositelích té opravdové moci naopak veřejnost nic neví, ba dokonce ani nemá tušení, kde je hledat. A ti naopak jaderné zbraně nutně potřebují, přece by jinak již dávno nefinancovali jejich vznik.