jak se říká v jedné cimrmanovské hře. Nejhorší jsou totiž přeroubovaní marxisté. Tímto termínem si označuji všechny lidi, kteří byli veřejně činní v dobách nadvlády KSČ, ovšem nikoliv proto, že jim šlo o socialismus, ale jen a jenom pro svůj osobní prospěch. Ti se tehdy na různých školeních povrchně seznámili s marxismem, čili jakýmsi katechismem té doby. Nikdy se nezajímali nejen o hlubší poznání celého učení, ale dokonce je ani nenapadalo, že myšlení samotného Marxe, s marxismem hlásaným ideology KSČ, nemá prakticky nic společného. Po převratu v roce 1989 se velmi rychle ideologicky přeorientovali. A jako již kdysi, tak i nyní, soustavu tezí nových mocipánů si osvojili opět povrchně a samozřejmě zase dogmaticky. Díky dvoustranné povrchnosti se z nich nyní stali nejzarytější antikomunisté. A ne jenom proto, že se snaží své angažmá z minulosti odčinit, ale především proto, že za ono dvojí znásilnění činí odpovědné právě a jen komunisty. Jejich nenávist je rozumově nezvládnutelná, takže se z nich stávají noví ideologové politické soutěže ne nepodobné třídnímu boji. Jejich projevy nenávisti jsou proto tím nejhorším, co v naší zemi a prakticky ve všech postsocialistických státech existuje.