Ta vláda totiž ani neměla vzniknout. Na jejím ustavení se ani tak nepodepsali jacísi přeběhlíci, jejichž jména si dneska stejně pamatují už jenom politologičtí odborníci, ale především prezident Klaus. Hned po volbách se přece silácky bil v prsa, že nebude souhlasit s vládou opřenou o přeběhlíky – to když Paroubek naznačoval, že má nějaké na dohled. Následně pak objevil jakýsi ustavující zákon nového matematického oboru, který lze nazvat kvalitativní matematikou. To když prohlásil, že sto poslanců levice se nerovná stovce poslanců pravice. Vláda od samého počátku své existence tak fakticky nebyla legitimní a ve slušné demokracii měly být vypsány nové volby. Po celou dobu se pak také nelegitimně chovala, čili v prokazatelném rozporu s vůlí většiny veřejnosti. Ať už šlo o brdoradar, korumpování lékařů a lékárníků žebráckou výší pacientské spoluúčasti, dalším osekáváním zaměstnaneckých práv, či mezinárodní, otrocky probushovskou aktivitou. Navíc veškerá svá rozhodnutí až provokativně a bez skrupulí, prováděla v zájmu nejbohatší sorty a zřetelně protilidově. V současné módní mluvě antisociálně. Bylo tedy již dávno povinností většinové veřejnosti, aby taková vláda padla. Přesněji řečeno je ostudou většiny z nás, že jsme strpěli, aby vznikla vláda neodpovídající výsledku voleb a ještě víc, že jsme jako beránci snášeli, aby se po celou dobu chovala jako uzurpátor moci a nadvládný diktátor. Takže bychom měli oprávněně slavit, až budou všechna rozhodnutí Topolánkovy vlády zrušena.